*

 Akt Cesarza Austrii, Króla Czech i Węgier  z 27.04.1591 roku.
Potwierdzenie  przywilejów, stanowych dla mieszkańców Księstwa cieszyńskiego,

wydanych przez Księcia  Wacława III Adama w 1572 roku. [ Bielsko-Biała ]

27. květen 1592  Praha. Rudolf II, císař římský a král český, potvrzuje těšínským stavům privilegia,
vyhlášená Václavem III, knížetem těšínským v roce 1572.

Archiwum Państwowe Katowice oddział  w Cieszynie, dokument pergaminowy sygnatura 14/1/106.

Rudolf  II von Habsburg
ur.13.07.1608 w Grazu - zm.02.04.1657 w Wiedniu

My, Rudolf druhý, z Boží Milosti Volený Rzíjmský Czysarz, po vssecz-

-ky čzasy Rozmnožitel Rzysse a Uherský, Czeský, Dalmátský, Charvátský etc. KRAL, Arcikníže Rakoúské, Markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské Kníže a Lužický Markrabě etc.,

Oznamujem tímto listem všem, že jsme ve vší poníženosti prošeni  Stadeczny Slovútnÿ od osoby stavú Panského a Rytířského Knížectví Těšínského, věrnÿ našiÿ milý, abychom jim pro budoucí stálost privilegium a list od  někdy osvíceného Václava, knížete těšínského a Velikého Hlohova, pána jejich, kdež jest jim s dobrou vuólí a jistým vědomím svým dal a propůjčil, milostivě, jakožto král český a nejvyšší kníže slezské schváliti, je obnoviti a potvrditi ráčili. Kterýžto list a privilegium slovo od slova takto v sobě zní:     My, Václav z Boží Milosti v Slezí kníže těšínské a Velkého Hlohova etc., s erby a budoucími potomky našimi, pány a držiteli knížectví těšínského, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouc slyšeti budou, jakož jsou páni a rytířstvo dotčeného knížectví těšínského náležité Jeho lásce, knížeti Frydrychovi Kazimírovi slavné paměti, synu našemu milému, a po smrti dotčeného knížete Frydrycha, syna našeho, nás za pána svého dědičného zase sobě dobrovolně přijali. A protož my, šetříce jejich v tom zásluh i tudíž jejich z milostivé lásky každému stavu pánského i rytířského i jiným všem, kteříž ku právu zemskému dotčenému knížectví od starodávna s statky svými náležejí, to připovídáme s erby a potomky svými, že jich nemáme a moci nebudem, ani erbuóv a potomkův jejich od pořádku práva zemského vejš dotčeného knížectví odlučovati nyní i na budoucí časy. Také jim všeckých a všelijakých listův jim náležitých a na jejich statky svědčících tímto listem potvrzujem tak, jako by v tom listu každý list slovo od slova napsán byl, že statky jejich dědičné jsou. A z těch nám i budoucím po­tomkům našim povinni činiti nejsou, nežli věrnou poddanost, poslušenství podle listův a nadání jejich a službu koní podle země, jakž o tom z strany počtu koní povinnosti a vyměření listové jejich dále ukazuje. A poněvadž často psaní poddaní naši předkem našim i nám od starodávna nebyli povinni ,,berní“ žádných dávati a těchto časů na žádost a pilnú potřebu naši nám ,,berní“ nejednou svolili a spravili, protož jim to, co sou pro nás učinili z své dobré vůle, nemá k žádné újmě a škodě býti, starobylým svobodám a zvyklostem jejich vynímajíc, co by na žádost naši nám a budoucím potomkům našim z své dobré vůle učinili. Také my, nahoře psané kníže s erby a budoucími potomky našimi s radů soudcí zemských tohoto knížectví súd zemský v tomto knížectví jednými osobami stavu pánského a rytířského osaditi a nařizovati a nad tím ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku soudy a roky zemské pořádně držány na ty časy, jak od starodávna držány bývaly, byly. A kdybychom my, aneb budoucí potomci naši, za slušnými příčinami v soudu zemským osobou svou seděti nemohli, máme místo naše v soudu maršálkem osaditi, aneb jestliže by maršálek pro nemoc aneb jiné potřeby tu seděti nemohl, má se jeho místo jedním soudcím, který k soudu prve přísahu učinil, osaditi. A kdyby maršálka zemského nebylo, máme soudci a stavu tohoto knížectví k tomu úřadu za maršálka osobu hodnú z prostředků jiných stavův stavu pánského neb rytířského voliti, kterýž by na statku pozemském osedlý byl, všakž tak, aby nám z soudu zemského čtyry osoby k tomu hodné na cedule poznamenáne dali, z kterýchžto poznamenaných osob my nadepsané kníže neb erbové a potomci naši jednoho z nich voliti máme. A když se takový soud zahájí, tehda potom zahájeným soudu nemáme žádných postranných pří před sebe se pány soudci bráti, než pohony pořádně zapsané i tolkéž obvinění po nich slyšeti, a po vykonání půhonův vdov a sirotkuóv před předkem slyšaný a předsevzatý býti mají. Potud pak nepoložené roky a pře také pánům soudcím, pokud soud zemský se nevzdá, máme tak, jak od starodávna dáváne bylo, jedenkrát za den na zámku jistý dávati. Také my a budoucí potomci naši bez jistého snešení a uvážení všech soudci zemských nemáme soudu zemského více odkládati, než nad tím ruku držeti s budoucími potomky našimi tomu chceme aby pořádek práva a průchod svuój měl tak, aby vdovám a sirotkuóm, i chudým i bohatým, pro nedržení toho soudu žádné ukrácení se nestalo.    A poněvadž i statkové zuostali dotčeného knížete Frydrycha Kazimíra jeho lásky slavné paměti, prodávati musejí, a ti, kteří to koupí k soudu knížectví těšínského naležeti nebudou, my nadepsané kníže s budoucími potomky našimi máme svrchu psaným poddaným našim, jestli by se jim od těch, aneb jiných pohraničních soused jaké ublíženi dělo, buďto v grunty vkládání anebo jinouce, nad nimi ruku máme vésti, jakž na vrchnost jejich náleží a poddaným jejich glejtu dávati nemáme nad předešlou připověď naši. A také nadepsaných pánův a rytířstva v hold mimo stáru zvyklost a obyčej jich potahovati nemáme. Také jestliže by zřízeni jaké slušné a spravedlivé a radů naší sepsali, to jim ztvrditi máme a přiřikáme. A když by mezi námi a budoucími potomky našimi a některými z obyvateli knížectví tohoto jaká rozepře o hranice a meze, anebo poddanými našimi nastala, a pokudžby to bez výjezdu na ta místa rozsoudkem spravedlivým vykonati se nemohlo, i mají na ta místo soudci zemští vyjeti, a ty místa očitě spatřiti a pokudžby toho z obou stran dobrou vůli skrze jednání na slušné míře postaviti nemohli, vyslyšíc obě straně a svědky a jiné průvody, mají tej věci vejpověď spravedlivou odtud neodjíždějíc konec učiniti, aby každý svýho pokojně užívati mohl a žádný jeden na druhého aby mezi mimo řád a právo nesáhl. A jestliže by se nám i budoucím potomkům našim jakéžkoli ublížení býti zdálo, aneb také to, co z měst a vesnic poddaným našim od které osoby stavu panského a rytířského, který by osedlým ku právu byl, na takového my i s budoucími potomky našimi sahati nemáme, než takového podle pořádku starobylého ku právu zemskému zapohnati řádem a právem to s ním vykonávati. Všakž, jestliže by který z poddaných našich nějaký mord, aneb nějaký gvald a násilí, což by proti nám i poddaným našim a landfrýdu bylo, učinil, takového každého máme aneb místodržící naši dáti slibujem zavázati, aby se před soudem a právem postavil a práv byl odsouzen i nechtěl i do vězení dáti, a pokudž by kterému z pánů aneb z rytířstva dotčeného knížectví od nás aneb bodoucích erbův a potomkův našich nějaké ukrácení býti zdálo, ten každý bude moci nás i erby a budoucí potomky naše ku právu zemskému zapohnati a my slibujem s budoucími potomky našimi k tomu právu státi, dostati a právu býti náleží trpěti, aneb k takovým puohonům a žalobán osoby neb osobu jednu ku právu tomu uvedlo zmocniti máme listovně pod pečetí na zisk i na strátu. Tomu na svědomí pečeť naši knížecí k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán na Těšíně v pondělí před Navštívením Panny Marie léta Páně tisícého pětistého sedumdesatého druhého. A přitom jsou byli urození vérní naši milí Václav Rudzský z Rudz a na Rudici, kanclíř knížectví těšínského, Toman Mlečko z Jilovnice, Achác Czelo z Czechovic a na Děhylově, Daniel Špigel z Žejdlovic a na Velkých Ochabích, Michal Radocký z Radoce a na Kalembicích, Petr Karvinský z Karvinej a Velkých Kunčicích, Kašpar Bořek z Rostropic a na Vendryni, Jan Kecherle z Perstce a na Perstci. K jejichžto pokornej prosbě nakloněni jsouce a vidouce týž list celý a neporušený býti, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, a jakožto nejvyšší kníže slezské jej jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem mocně schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby při tom při všem zuostaveni a bez všech a všelijakých překážek jednoho každého zanecháni byli a téhož privilegium užívati mohli a moc měli. A protož přikazujem všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův knížectví našich slezských, nynějším i budoucím věrným našim milým, abyste z počátku psané stavu pánského a rytířského knížectví těšínského při dotčeným listu a privilegium jejich i také tomto schválení, obnovení a potvrzení našem císařském, jakožto krále českého a nejvyššího knížete slezského měli, drželi a neporušitedlně nyní i na časy budoucí a věcný zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani k tomu jinému činiti do­pouštějíce pod varováním hněvu a nemilosti naši císařské, budoucích našich králův českých a nejvyšších knížat slezských. Však toto naše potvrzení často psaných stavův pánské a rytířské v knížectví těšínském privilegium nemá býti k újmě a ublížení regáli naši císařské, jakožto krále českého a nejvyššího knížete slezského,též také práva a spravedlnosti i svobodám knížat těšínských. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu přivěsiti jsme ráčili. Dán na Hradě pražském v pondělí po neděli Exaudi, léta Božího tisícého pětistého devadesátého prvního, a království našich římského šestnáctého, uherského devatenáctého a českého též šestnáctého.