Prawa i przywileje księstwa cieszyńskiego,
Landesordnung-Fursthenthum-Teschen,
Práva a zřízení zemské knížectví Těšínského.
[Zřízení zemské Knížetství Těšínského 1574-1693]
Wydane przez Księcia cieszyńskiego Wacława III Adama w 1573 roku.
 Odpis z 1693 roku. Znajduje się w zasobie KT: Komora Cieszyńska 14/76/106,
Archiwum Państwowego w Katowicach oddział  Cieszyn.

Książę cieszyński Wacława III Adam.

Zřizeni zemské

1573.

Práva a zřízení zemské knížectví Těšínského. [1591] Psane Leta Panie 1693.

Potwrzeni Jeho

milosti Čzysařzske na obdarowani

a Privilegium knižete Waczlawa

Tiešinskeho Jeho milosti.

My, Rudolf druhý, z

 Boží Milosti Volený Rzíjmský Czysarz, po vsseczky čzasy Rozmnožitel Rzysse a Uherský, Czeský, Dalmátský, Charvátský etc.
Kral, Arcikníže Rakoúské, Markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské Kníže a Lužický Markrabě etc.,

Oznamujem tímto listem všem, že jsme ve vší poníženosti prošeni  Stadeczny Slovútnÿ od osoby stavú Panského a Rytířského Knížectví Těšínského,
věrnÿ našiÿ milý, abychom jim pro budoucí stálost Privilegium a list od  někdy osvíceného Václava,
knížete těšínského a Velikého Hlohova, pána jejich, kdež jest jim s dobrou vuólí a jistým vědomím svým dal a propůjčil, milostivě, jakožto král český a nejvyšší kníže slezské schváliti, je obnoviti a potvrditi ráčili. Kterýžto list a Privilegium slovo od slova takto v sobě zní:

My, Václav, z Boží Milosti v Slezi kníže Těšínské a Velkého Hlohova etc.. s erby

a budoucími potomky našimi, pány a držiteli knižecství těšínského vyznáváme timto listem, jakož sou páni a rytířstvo dotčeného knižecství těšínského náležití Jeho Lásce knižeti Frydrychovi Kazimírovi, slavné paměti, synu našemu milému a po smrti dotčeného knížete Frydrycha, syna našeho, nás za pána svého dědičného sobě zase dobro­volně přijali. A protož my, šetříce jejich v tom zásluh i tudíž předkův jejích, z milostivé lásky, každému stavu panského i rytířského i jiným, keříž ku právu zemskému dotčeného knižecství od starodávna z statky svými náležejí, to přípovídáme, s erby a potomky našimi, že jich nemáme a moci nebudem, ani erbův a potomkův jejich od pořádků práva zemského vejš dotčeného knižecství odlučovati, nyní i na časy budouce. Také jim všeckých a všelijakých listův jim náležitých a na jejích statky svědčících tímto listem potvrzujem tak, jako by v tom listu každý list slovo od slova napsán byl, že statky jejich dědičné jsou a z těch nám í budoucím potomkom našimi,

................................................................

činiti nejsou, nežli vérnú poddanost, poslušenství, podle listův a nadaní jejich. A službu koňmi, podle země, jakož o tom z strany počtu koni, povinnosti a vejměřeni listové jejich dále ukazují.  A poněvadž často psani poddaní naši předkom naším i nám starodávna nebyli povinni berní žádných dávati a těchto časů na žádost a pilnú potřebu naší nám berni nejednu svolili a spravili. Protož jim to, co sou pro nás učinili z své dobré vůle, nemá k žádné újmě a škodě býti, starobylým svobodám a zvyklostem jejim,vyjimajic co by  na žádost naši, nám a budoucím potomkom našim, z svěj  dobré vůle učinili. Také my, nahoře psané kníže, s erby a budoucími potomky našimi, s radú soudci  zemských týhož knížecstvi, soud zemský v tomto knižecství hodnými osobami stavu panského a rytířského osaditi a nařizovali a nad tim ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku súdy a roky zemské pořádné držány na ty časy jak od starodávna držány bávaly byly. A kdybychom my neb budoucí potomci naši za slušnými příčinami v soudu zemským osobu švú seděti nemohli, máme místo naše v tom soudu Maršálkem [zemským] osaditi, aneb jestližeby maršálka pro-

nemoc aneb jine potřeby tu sedeti  nemohl, ma sejieho misto jiednym Saudcym i ktery  k saudú prwe přísadú

A kdyby maršálka zemského nebylo,  máme z soudci a z stávů toho knižecství k tomu úřadu za maršálka osobu hodnú z prostředků jiných stavův, stávu panského ryliřskéhu voliti, kléryž by na statku pozemským osedlý byl. Všakž tak, aby nám z soudu zemského tří neb štyry osoby k tomu hodné na cedulli poznamenané dali, z kterýchžto poznamenaných osob, my, nadepsané kníže neb erbove a potomci naši. jednoho z nich voliti máme. A když se takový soud zahájí, tehda po tom zahájeném soudu nemáme žádných postranných pří před sebú se pány soudci brati, než půhony pořádné zapsala, i tolkež obvinění po nich slyšeti. A po vykonáni půhonův, vdov a sirotkův pře, předkem slysány a predsevzeté býti máji. Po nich pak jiné položené roky a pře. Také pánem soudcím, pokud soud zemský se nevzdá máme tak, jak od starodávna dáváno bylo, jedenkrát za den na zámku jisti dávati.Také my a budoucí potomci naši bez jistého snešeni a uváženi všech soudci zemských nemáme sou-du zemského více odkládati, než nad nim ruku držeti,

..................................................

i s budoucímí potomky našimi. Tomu chceme, aby pořádek práva průchod svůj mĕl tak, aby vdovám a sirotkám i chudým a bohatým pro nedodrženi toho soudu žádné ukráceni se nedalo.  A poněvadž se statkové zůstali dotčeného  knížete Frydrycha Kazimíra, Jeho Lásky slavné paměti prodávati mosejí  a ti, kteří to kupí k soudu knížecství těšínského naležeti nebudor. My, Nadepsané Knize i s budoucími potomky našimi máme s vrchu psaným poddaným, našim, jestliže by se jiní od téchtž aneb jiných pohraničných soused jaké ukrácení dálo, budto v grúnty vkládáni a nebo jinač  nad nimi ruku držeti máme, jakž na vrchnost jejich náleží.     A poddaným jejim glejtú dávati nemáme, nad předešlu pripovéd' naši. A také nadepsaných pánův a rytířstva v hold, mimo stáru zvyklost a obyčej jejich, potahovati nemáme. Takě, jestliže by zřízení jaké slušné a spravedlivé s Raddů naší sepsali, to jim stvditi máme a přirikáme.  A když by mezi námi a budoucími potomky našimi a některýim z obyvateli tohoto knižecstvi jaká rozepře  o hranice a meze, anebo poddanými našinu nastala, a pokudž by to  bez výjezdu na ta místa rozsudkem spravedlivým vykonati se nemohlo, i maji na ta místa soudci zemští vyjeti a ty místa očitie spatřiti

a pokudž by toho z obú stran dobru vůlí skrze jednání na slušné míre  postaviti nemohli, vyslyšíc obě strany a svědky a jme původy  jejich, mají tej věci vejpovédi spravedlivú, odtud neodjíždějic konec učiniti, aby každý svého pokojně užívati mohl. A žádný   jeden na druhého aby moci, mimo rád a právo nám neshal.  A jestliže by se nam i budoucím potomkem našim,  jakéžkoli ublíženi bytí  zdálo  aneb také to, co z měst a vesnic, poddaným našim, od které  osoby [stavú panského a rytířského který by osedlým ku právu byl, Na takového každého žádnu moci a za budoucím potomkem našim] sahati nemáme, než takového, podle pořádku starobylého k právu zemskému pohnati, A řadem a pravém sobĕ to svým vykonati Všakž, jestliže by který z poddaných  našich mord aneb nejaký gvalt  a násilí,  což by proti nám a poddaným našim a lansrridu bylo učinil, Takového každého máme neb místo nasi držši dáti, slibem zavázati, aby se  před soudem a právem postavil a prav  byl. A jestliže  by slíbiti nechtěl  i do vĕzeni dati.  A pokudž  by se keremu z pánů aneb rytiřstva dotčeného knižecstvi od nás aneb budoucích erbův a potomkův našich nějaké ukráceni býti zdálo ten každy bude

...............................

[dy bude ]moci nás i erby a budoucí potomky naše kul právu zemské.mu zapohnati. A my slibujem, s budoucími potomky našimi, k tomu právu státi,
dostáti a právu býti nálezy trěti   aneb k takovým půhonům a žalobám osoby neb osobu jednú ku, právu tomu usedlú zmocniti mamě,
listovně pod pečeti naši, na zisk i na strátu. Tomu na svědomí pečeť naši knížecí rozkázali smě k tomuto listu přivěsiti.
Jenž daň a psán na Tešíně v pondělí před narozením Panny Marie, /30. Června, / leta Páně tisiceho pétistého sedmdesátého druhého počitajic.
A přitom sou býli urozeni věrni naši milí Václav Rucký z Rudz a na Rudici. kanclíř knižecstvi těšínského Toman Mlečko z Jilovnice.
Acháci Čelo z Čechovic a na Déhylově, Daniel Špigel Šydlovic a na Velkých Ochabich, Michal Radocký z Radoče a na Kalembicich. Petr Karvinský z Karviné a na Velkých Kunčicich, Kašpar Borek z Rostropic a na Vendryni Jan Kecherle z Pestrce a na Pestrcí. K jejichžto pokorné prosbě nakloněni jsouce a vidouce týž list celý a neporušený býtí. Protož s dobrým rozmyslem naším jistým vědomím, s radú věrných naších milých, mocí královskou v Čechách a jakožto nejvyžší kníže slezské jej jsme schváliti,

obnovití ráčili a tímto listem mocně schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtice tomu konečně, aby pří tom všem zuostaveny a bez všech a všelijakých překážek jednoho každého zanecháni byli a téhož privilegium užívati mohli a moc měli. A protož přikazujem všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův knížectví našich slezských, nynějším i budoucím věrným našim milým, abyste z počátku psané stavu pánského a rytířského knížectví těšínského při dotčeným listu a Privilegium jejich i také tomto schválení, obnovení a potvrzení našem císařském, jakožto krále českého a nej­vyššího knížete slezského měli, drželi a neporušitedlně nyní i na časy budoucí a věcný zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani k tomu jinému činiti dopouštějíce pod varováním hněvu a nemilosti naši císařské, budoucích našich králův českých a nejvyšších knížat slezských. Však toto naše potvrzení často psa­ných stavův pánské a rytířské v knížectví těšínském privilegium nemá býti k újmě a ublížení Regáli naši císařské,

..................................................

jakožto krále českého a nejvyššího knížete slezského,též také práva a spravedlnosti i svobodám knížat těšínských.
Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu přivěsiti jsme ráčili. Dán na Hradě pražském v pondělí po neděli Exaudi, (27. května) léta božího tisíciho pětistého devadesátého prvního, a království našich římského šestnáctého, uherského devatenáctého a českého též šestnáctého.

Rudolf m.pp

Adamus de Noua Demo

S.R. Bohemice Cancelarius m.pp

Krištof  Želinský m. pp.

Ad mandanrum Sacrae. Cesarae.

Majestatis proprium      J. Myllner m. pp.

Ve jméno Otce y Syna y Dúcha

svatého Boha v Trojci jediného.

My, Václav, z Boži Milosti

v Slezi kniže Tĕšinské  a Velkého Hlohova, etc.,

známo činime timto listem, všem vůbec, jakož  sou páni, rytiřstvoa stavové knižecstvi našeho  tĕšinského,

do toho času zřizeni zemského a vymĕřených artykulů  a pořádků psaných nemeli,

kerými by se v zachováváni jistého řádu, i také při soudu knižecstvi našeho  řidili a s  jinymi

knižecstvi a okoliIčnými zemĕmi v nĕkterých právich a pořádcich  tomuto knižecstvi  snesitedlných srovnávali.

A chtic rady,  aby dotčeni obyvatele knižecstvi našeho i jini, podle obdarování a svobod našich,

 keři by při soudu  zemským i sice  co  činiti mĕli tĕmiž dobrými řády a pořádky, (majíc o nich vĕdomost) 

vzdĕláváni a spravedlnosti opatřeni býti mohli. V přítomnosti urozených vérných našich milých  

pana Mikoláše Karvinského z Karviné a na Velkých Kunčicich maršálka knižecstvi téšinského, Jiřika Laryše z Lhoty a na Karvinie,

.........................................

sudího týhož knížecstvi,Václava Ruckého  z Rudz a na Rudici, kancliře týhož knížecstvi

a jiných soudci i všeho rytiřstva knižecství našeho nadepsaného jistým společným snešenim,

práva a zřizeni zemské tuto smě jim nařídili, na papíře uvésti a pořádné sepsané vydati poručili.

..................................................

O holdu  

artykůl 1.

Jestliže by kerý z panů a rytířstva kdy Jeho Milosti knižeti neb erbem a potomkem Jeho Milosti holdovati měli,
nemaji jinam k tomu holdu jezditi ani potahováni býti než na zámku Těšíně takový hold učiniti mají.
A takový hold jiným obyčejem se dáti nemá. než jakž od starodávna zde bylo, totiž rukú dáním, bez přísahy.

O tažení a službě zemské

artykůl  I

Také poněvadž Jeho Milosti knížeti, a nejinému. páni. rytířstvo služby zemské podle listu a vyměření jejich povinni jsou.
A k žádnému vojenskému taženi přez hranici nákladem svým dále táhnuti povinni nejsou.
Protož, kdo by dobrovolné ven, z země za hranici táhnuti nechtěl, tomu žádnému na poctivosti jeho úřadu nésti nemá.

Soud zemský v mésté Těšíně v soudné

světnici má držán býti dvakrát v roce, Item, jeden soud v pondělí před hodem seslání Ducha svatého,
Item druhý soud v pondělí před svatu Kateřinu.Pak-li by soud v Těšíně pro morové povětří aneb z jiných slušných příčin držán býti nemohl, kde by soudci zasednúti měli. to při snešeni Jeho Milosti knížecí a pánů soudci býti má. A k takovému soudu zemskému všecko rytířstvo

................................................

se sjeti a tu prvni den po  zasednúti býti má a bez opovědí a povoleni Jeho Milosti knížecí aneb pana maršálka žádný odjižděti nemá pod pokutú pěti hřiven. Pak-li by který k sondu nepřijel, má před soudem příčinu hodnú svého nepříjezdu listem pod pečetí švú oznámiti, že jest triková hodná pričina nepříjezdu jeho, že to bere na své svědomí. Item, kdož by na obesláni Jeho Milosti knižeci, kerému by psani Jeho Milosti dodáno bylo, nepřijel a slušné příčiny neprijezdu svého neokázal, poviněn dáti dvě kopy grošů slezských a je položili při néjprvnějších soudech zemských držaných do truhlicc zemské, keréžto peníze bez povoleni všeho rytířstva nikam obrácené býti nemají. Také, což by pani soudci s obyvateli knížecstvi tohoto svolili a kdo by k tomu nepřijel i pokutu dal, povinen bude podle jiných všech svoleni dosti činiti. Také, jakž Jeho Milost knížecí a páni soudci v soudu zasednúti ráčí, tu hned štyry Valaši, hajduci a dva holomci s braněmi při soudové světnici až do vzdáni soudu býti máji, nikam neodcházeti a podle poručeni dotčeného soudu se zachovati.

O soudcích, jak v soudu
sedati mají

artykůl I

Předkem a na nejvyššim mistě za stolem seděti má Jeho Milost knižeci,
potom pan maršálek zemský a jestli by Jeho Milost knížecí odjiti aneb tu nebýti ráčil, pan maršá­lek místo Jeho Milosti knižeci držeti a zachovati má.
Vedle něho po levej ruce za sto­lem pan sudí zemský, podle něho pan kancléř zemský
a tak panský po pravé a rytiřský stav po levej ruce těch ouřadúv po letech seděti máji, což jich koli po soudech vsazeno bude. 

artykůl  II

VŠakž, kdež by který z těchto nařízených soudci smrti zsel aneb odpouštěni vzal,
tehda len neb ti v nové přisazeni soudci nemají nad žádného prve vysazených soudci posedati,
leč by léty starší byl, než pod nimi z jedné neb druhé strany seděti tak, aby vždycky novopřisazený soudci nižše misto vzal.
A ten, který prve v soudu sedá, výše posedal, kromě pána neb rytíře. Tomu podle stavu jeho místo dáno býti má.

artykůl  III

A každý z soudcův nové přisazených má na tom miste šesti,
kde jemu od Jeho Milosti knížecí aneb pana maršálka a pánův soudci ukázáno bude.

Soudci takto voleni býti mají

artykůl  IV

Jestliže by, který z soudci buď nynějších neb potomních v tom soudu sedic odpouštěni
vzal a příčinu slušnú toho okázal, Jeho Milost knižeci, pan maršálek zemský spolu s pány soudci dostatečně to uváživše,
že za příčinu siuánú odpouštěni bere, má propouštěn býti.

artykůl  V

A také, že by který smrti z tohoto světa zšel, tehdy Jeho Miloši knižeci,  pan maršá­lek zemský,  
spolu s pány soudci, aby osobu hodnú stavu panského neb rytířského.
Pilk-li by který k soudu nepsijel, má před soudem příćmi hodnú svého nepřijezdu listem pod pečetí svú oznámiti,
že jest taková hodná příčina nepřijezdu jeho, že to bere na své svědomí.
Item, kdož, by na obesláni Jeho Miloši knižeci, kerémui by psani Jeho Milosti dodáno bylo,
nepřijel a slušné přičiny nepřijezdu svého neokázal. povinen dáti dvé kopy grošů slezských
a je položili při nejprvnéjšich soudech zemských držaných do trublice zemské, keréžto peníze bez povoleni všeho rytířstva nikam obrácené býti nemaji.
Také, což by páni soudci s obyvateli knížecstvi tohoto svolili a kdo by k tomu neprijel i pokutu dal, povinen bude podle jiných všech svoleni dosti činiti.
Také, jakž Jeho Milost knižeci si páni soudci v soudu zasednúti ráci, tu hned štyry Valaši,
hajduci a dva holomci s branémi při soudové světnici až do vzdáni soudu býti  maji, nikam neodcházeti a podle poručeni dotčeného soudu se zachovati. 

artykůl VI

Dva bratři spolu v sodu sedati nemaji.

artykůl VII

Událo-lí by se pak že by jeden neb více osob z přičiň nenadálých a zaměstnáni
při tom soudu scházeli a k němu postaviti nemohli, soud zúplna dosazen
nebyl, proto nic méně těmi přitomnymi, kteří před rukama budou, tento
soud držan býti má i vykonán a odkladu pro ty osoby, aby se nedalo.

artykůl VIII

A páni soudci nemaji a moci miti nebudou nalezův činiti, leč by nejméně devět soudci při Jeho Milosti knižeci

......................................

aneb panu maršalkovi, panu soudcim a panu kanclířovi v soudu sedělo.

Soud se zahájiti mátakto

artykůl IX

Tento slavný soud zemský hájí se Pána Boha i všěmohúcího moci a vysoce osviceného knížete a pána,

pana Václava z Bozi Milosti v Slezi knižete Těšínského a Velkého Hlohova etc.,

pana našeho milostivého, moci tež pana maršálka, pana sudího a všech pánův soudcův moci,

aby každý při tom soudu chudý i bohatý, pře své vésti mohl, zachovajÍc řád a poctivost tomu slavnému soudu,

 slovem i skutkem. A pakliž by se kdo čeho takového slovem neváženým neb skutkem dopouštil, ten má podle uznáni pánův soudci skutečné trestán býti.

artykůl X

A po zahájení soudu, aby hned půhonové pře slyšány a souzené byly pořádné tak, Jakž kdo srocen a v registře zapsáno jest,  žádného nepřestupujíc ani pomíjejíc.

artykůl XI

A dokudž by těch pří srocených neb k tomu soudu ukázaných poddaných neb obeslaných neodsoudílí, nemají žádných jiných pří před soud připouštěti.

artykůl XII

Vdovké panenské, sirotčí pře po půhonných přech, podle roku zapsáni, slyšané býti mají. A neměla-li by taková osoba přítele k vedeni pře a páni soudci to poznali, v tym takovtú každú osobu z soudu jednym k vedeni pře opatřiti mají, aby se jim ukracení nestalo.

artykůl XIII

A jestliže by kdo pro nedostatek a sprostnost svú přístúpíe k soudu pře svej véstí neuměl a neměl by, kdo by od něho při vedl a páni soudci až by ten nedostatek pří něm byl. Znali, maji jemu z soudu osobu jednu k tomu vydatí, aby od něho pří  vedl, kromě maršálka, sudího a kancléře. Avšakž to prve u sebe rozvážíc, jaká jest podstata pří tej osobě, že přítele k vedení tej pře nemá.      Jestli svavolně aneb zanedbáním k tomu přišlo, že by přítele k vedeni pře neměl,  tomu nebudou povnni z soudu žadného dávati, Než máji jemu jeho pře do druhého neb třetího dne odložílí. A on se v tom opatž  a  zvláště původ.

artykůl XIV

Páni soudci to tak při soudu opatřiti máji. když by kolvěk držán byl aby tu na tom místě od žádného žádných křikův nebylo.    A žadný  bud' cízí neb domácí s ždnu braní aby k soudu do světnice soudní nechodil, kromě Jeho Milosti knižeci a pánů soudcí zemských, pod průpadkem šesti groši, do zemské truhlice.

artykůl XV

A před soudem žádných hanlivých, důtklivých, zuřívých, kříklavých a nevážených slov od žádného k žádnému mluveno aby nebylo,

nýbrž řad, uctivost a pokoj od všech všelijak zachován byl, pod  přistným trestáním.

artykůl XVI

A kdož by se kolvěk tak nezachoval, bud' z obyvatelí zemských neb cizích osob aneb osoby jakéhož kolvěk stavu

zbytku, slovy neb křikem zastaviti nechtěl, má rathúzem podle proviněni velikosti a uznáni pánův soudci trestán býtí.

artykůl XVII

A kdoby do šraňku, kdy se soúd drží vstoupil, ježto by nebyl zavolán, ten má dáti pokuty jednu hřivnú groši slizských do zemské truhlice,

vyjimajic, kdyby Jeho Milost knižecí koho do soudu poslati ráčil aneb, že by kerému soudci služebník zavolán byl. Těm se nehájí

artykůl XVIII

A před soudem česky aneb tomu jazyku rozumitedlnú řeči a nejinač ode všech cizích i domácích mluveno a pře vedeny býti máji.

artykůl XIX

I nálezové a vejpovčdi českým jazykem činěny, vejpovidány a psány, pod sekretem Pana Maršálkovým aneb Pana Sudího

vycházeti, do knih zapisovány a stranám od pana kanclíře vydávány býti maji.

artykůl XX

..................................

Pak-li by kdo jaké spravedlnosti listy aneb svědomí pokazovati chtěl před zemským jiným a ne českým jazykem.
bud'to latině neb německy přeložiti potřeboval ten to sobě na česko hodnověrným osobám přeložiti
a časně před stáním k soudu pilně vypsati dáti má a českým jazykem při těch jiných jazykoch spravedlivosti své předložiti  má.
Tak dobře cizozemci, jako obyvatel, aby se tady jiným stranám Nemeškalo.

artykůl XXI

V potazu větší  díl  zavírá.

artykůl XXII

A jestliže,by se snením  soudci v soudu dělili, na kterú stranu jich více bude, pří tom má zústaveno bytí

 artykůl XXIII

A žádný v potazu promluviti ani z soudu nic mluviti ani otázek činiti nemá leč na koho pan sudí podá.

artykůl XXIV

A dokud se pře vedou, žádný z pánův soudci jeden s druhým nemají bezpotřebně rozmlúvati. ani šeptati,
ani spáti, než všecky pře co se mluví, neb čte se vši pilnosti poslúchati.
A všeci, jak by spravedlivý nález neb vejpověď učiněn býti měl, bedlivú šetrnost míti máji.

artykůl XXV

A Jestliže by který soudce k hodině jmenované zúmyslně nepřicházel neb z súdu bez odpouštění pana sudího odcházel,
tomu každému má nejprv pan sudí pověděti, aby se toho nedopouštěl.
Pak-liž by se vždy předse dopouštěl, má podle uváženi pánův soudci pokutován býti.

artykůl XXVI

A jestliže by který z pánů soudci v soudu sedajících s pů-vodem neb obžalováním lej pře,
jenž se o ni súdí, spolek vyprosí a blískost jakú měl, neb jemu co v takovej věci náleželo a příslušelo,
tehdá takový nemá v soudu na takovej při seděti a tej pře souditi, prve než se pře začne vyvstati, oznámiti pánom soudcom.

...........................

Pak-li by který soudce, majíc v tom fortel jaký, spolek, datek, přirceni,
porozumění s ním měl neb výprosu nevyvstal a zamlčel a taková  věc byla na něho uvedena, Tehdá takový každý podle
uvážení pánův soudci trestán býti má.

artykůl XXVII

Avšakž, kdyby vyvstal, může opovědase při svěj straně státi,raditi í mluviti a zase k jiným přem zasednúti.

artykůl XXVIII

Také, kteří v soudu zemským sedají, po vyslyšeni stran o ty pře, které by před soudem činiti měli, By pak i ta pře do dalšího rozsudkú odložena byla.
Nemá žádnej straně z těch stran, jenž před soudem činiti mají v soudu prvé sedíc a jich pře slyšel,  raditi ani kterého naučeni, ke škodě druhej straně dávati.
Na koho by se to našlo, má od Jeho Milosti knížecí a pánů soudci trestán býti.

artykůl  XXIX

Pře, která by vyslyšána i provedena a pány

soudci k nálezu odložena byla, již žadný s vědomím žádného popravovati, polepsovali nema nemůže.

artykůl XXX

Avsakž. jestliže by se strana která čeho doptala k tej při náležitého,Buď knihách zemských, registroch aneb kanceláři listův,
zápisův aneb smluv, předešlých kvitanci. To bude moci před Pány soudce předložití. A to státi má při rozváženi pánův soudci.

artykůl XXXI

Kdož by se nemoci vymlúval a k soudu nestál, Ten každý poviněn bude pří nejprvnejšim soudu nemoc svú dostatečné pokázati aneb přísahu spraviti.

artykůl XXXII

A kteří před soudem činiti maji, ti s potřebami svými státi a pohotové se vsi švú spravedlivosti býti, kdy na či při přijde,
pakliž by se kdo z kteréhož koli strany obmeškal a na něho třikrát zavoláno bylo a on se neohlásil.
Jestliže by původ žaloby nestál, má deset hřiven při

....................

(při )nejprvnějšim soudu položiti,
pět hřiven býti má do zemské truhlice a druhých pět hřiven obžalovanému. A pak-li by původ i do vzdáni soudu nestál, ten půhon má vymazán býti.
Pak-li by žalobník stál a obžalovaný nestál, tehda obžalovaný má pět hřiven ihned položiti na ten spůsob,
jakž nahoře dotčeno, totiž polovice do truhlice zemské a druha polovice druhej straně a položice pokutu, ta pře předse slysána býti má.

artykůl  XXXIII

Jestliže by obžalovaný při půhonným právě prvnim i druhým odtahu žádal, má jemu dáno býti.
Při třetím pak právě má pře konec bráti.
Leč by toho páni soudci (poznajíc slušnú přičinu býti) sami z sobě dáleji odložili.
To má zůstati při jich uváženi. než kdož by chtěl na obranu půhonu nastupovati, má při nejprvnejšim právě to učiniti.

artykůl XXXIV

Kdož by obviněným keřú při k právu podle pořádku přivedl
a strana odporní chtěla by odtah do druhého práva bráti, má průtah do druhého práva a nic dále.
Také se jíž v tej při nemá ani půhonnému

artykůl XXXV
Žádný obyvatel jeden na druhého vejtržně pychom švů vůli zaúmyslně sahati, na-
-jižděti ani nachoditi a moci nad mni provozovati nemá, mimo pořádek, práva a uznaní
soudu, žádný vymyšleným obyčejem sám ani skrze jiné. pod stracenim hrdla i statku, podle úvazem pánů soudci.

artykůl XXXVI
A kdož by kolivěk k soudu sročen jsoúc po žalobě svěj nestál,
potom svévolně odšel od soudu, bez vůle a vědomi pánův soudci, má pro takovú svévolnost od Jeho  Milosti knížecí a panův soudci trestán býti
a straně odpornej škodu napraviti, podle uváženi panův soudcí.

artykůl XXXVII

Kdožkoli při siratí, povinen škody všechny druhéj straně, podle uváženi Jeho Mi­losti knížecí a pánů soudci napraviti.

artykůl XXXVII

Kdožkoli při siratí, povinen škody všechny druhéj straně, podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci napraviti.

artykůl XXXVIII

Vedlili by auřad na hranice, meze neb jaké ohledávání,

.....................................

tam všechny outraty jídla piti, obroky má pořádné,co se Jeho Milosti knížecí a pány soudci stráví, sepsati.
A každú věc obzvláštně křtíti a potom sudímu a k podepsání,co se ten čas kolivěk utratilo a naložilo předložiti.
Co tak palů soudci podepíší, tomu víra dána a za škodu počteno býti má. A ten, kdo při stratí, má to zaplatiti.

artykůl XXXIX

Co se pak dotejče cizozemcův, jenž usedlí nejsou v zemi a na obyvatele žaluji ti právu dostati zaručiti mají,
aby též zase od sebe z čeho se jim vina dává v tej rozepři praví byli, v tomto knižecství a před tímto soudem.

artykůl XL

Pak-liž by rukojmí míti nemohl, tehda mají pode cti a víru zavázáni býti, že právu dostati  chtějí.
Avšakž. jakžto každého času Jeho Milost knížecí se pány soudci za slušné uznají.

artykůl XLI

Zmocnosti listovní žádný před soud od žádného

přistúpití nemá, než každý, kdož před soudem činiti má,

může přítele svého neb koho se jemu zdá, osobu neb více, přítomen jsouc, před soudem zmocniti.

artykůl XLII

Jestliže by pak kdo z obyvateli neb cizích jakú při před soud přednésti aneb jsouc také obviněný ji pořádkem práva vykonati měl,
a tehdáž že by od Pána Boha nemoci aneb nějaká hlavni velkú příčinu navštíven byl, pro kterú by sám před soudem stanuti a kterýž při vedeni přítele zmocniti nemohl,
může dvú přátel stavu rytířského, osed­lých, prve k sobě obeslati a jím příhodu švů oznámiti.
Kerýž před soudem pravdivě tu příhodu oznámiti a kohož by oni na místě týhož nemoci aneb příhodu navštíveného zmocnili, má místo míti, jako by sám přítomen před soudem byl.

artykůl XLIII

Pak-li také, kdo chce v půhonu aneb v obvinem poručníky, jednoho neb co mu se zdá,
na zisk a na stratu k právu postaviti, toho na vůli má, všakž, aby tenž poručník obyvatel byl. A nebyl-li by obyvatel, k právu ručiti má.

...........................................

artykůl  XLIIII

Za glejtem svobodným žádný z obyvateli jsouc souzen aneb k soudu podán neb
okázán žalovati, ani odpovídati nemá. Leč z glejtu vystúpi.

artykůl XLV

Kdož by kolivék glejt měl a jej sám nožem zrušil a proti němu cokolivěk, tentoho  glejtu vice užiti nemá' než pravil-li by,
že by proti tomu glejtu nic neučinil a to odvést chtěl, má k tomu připouštěn býtí a ten každý aby při sobě glejt měl.

artykůl XLVI

Smlúvy a vejpovědi. které se na mocně strán pře stání dělají, mají od stran bez

odpomosti stále držány býti.

Takto se půhon psáti má

artykůl I

Já N. z N. pohaním urozeného pana, pana N. z N. aneb urozeného pana N. z N.

k nejprv příštímu soudu zemskému, kerý držán bude v Těšíne v pondělí před N.. aby stál, odpovídal a práv mi byl před Jeho Milosti knížetem a pány soudci zemskými. A tu jemu vinu dávám, etc. Pokuta napřed položena býti má.

Obviněni rokem položeným k soudu takto se psáti má

artykůl II

Já N. z N. viním urozeného pána, pana N. z N. aneb urozeného pana N. z N. k nej-prvnějšimu soudu zemskému, kerý o svatým N. v Těšíně držán bude. A toho jemu vinu dávám, že toto etc. A pro nadepsánu příčinu pokládám sobě škody, aby mi od něho napravena byla, totiž N. tolarů, grošů.

artykůl III

Také každý půhon aneb obviněni k roku položené

..............................

(položené)mu řádné, bez vyvažováni pod sekretem býti má. Všakž zvláště půhony a zvláště obvinění.

artykůl  IV

A kdožkoli půhon neb obvinění panu sudímu odešle, má při každým půhonu a obvinění panu sudímu od zapsáni do knih štyry groše poslati.
A kdož by neposlal. nepovinen pan sudí k sobě toho přijímán a tenž posel má zase sebů ten půhon vzíti.
A ten, kdo pohání to tak opatřiti má, aby tomu, kdož pohání, skrze služebníka zemského včas oddán byl a služebníku zemskému od jedné mile po dvú groších darovati se má.

artykůl  V

Komuž by půhon neb obvinění k soudu zemskému nejméně štyry neděle před sou­dem zemským oddáno nebylo, tenž půhon nebo obviněni při soudu moci nemá.

artykůl VI

Kdož by koli (jsouc podle pořádku k tomu právu

obviněn) k soudu a právu nestal a slušné příčiny toho neokázal,
totiž, že z dopuštěni božího přičiny zašly, jakožto nemoc, vezení, voda. oblečeni aneb potřeba zemská aneb jiné slušné příčiny,
kerž soudem vážené býti máji, má pokuty dáti deset kop grošův, polovici žalobní straně a polovici do truhlice zemské vloženo byli má.Všakž, bylo-li by v tom co jiného většitio, to při velikosti pře a uváženi pánů soudci býti má.

artykůl VII

A přišlo-Ii by k přísaze, má vlastni švú osobu neodsihjic, ani skrze poničnika, sám k přísaze státi.

artykůl VIII

Přisahá každá se vykonati má před vzdáni soudu, než v neděli přísaha žádná přijimána nemá, ani soudu zasedání.

artykůl IX

A jestliže by kdo koho buď za to prošen aneb neprošen, měj aneb neměj poručeno
za nemocného aneb dotčenými příčinami zaneprázdněného před soudem oznámil a položil a ten nebyl nemocen ani zaneprázdněn tím,
což se svrchu jmenuje podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci tresán býti má.

artykůl X

Kdož by pak nálezu a vejpovědi panu soudci dosti nečinil, pokuty 10 kop grošů polovici straně a polovici do zemské truhlice dáno býti má.

Všakž mohla by ta příčina býti, že by větší pokuty hoden byl (nikda nálezu dosti nečiníc),

totéž při uvážení pánů soudci býti a k dosti činění nálezu a vejpovédi, podle nařízeni soudci

všelijakým obyčejem pomoci vrchnosti a všech obyvateli k poslušenství přivedeno býti má tak, aby žádný proti právu odboje žádného nečinil.

Zvláště, kdo by nálezu z soudu zemské­ho přijití a na něm přestati nechtěl, činíc odboj právu,

ten podle uváženi soudu buď na hrdle neb na statku beze vší milosti má trestán býti.

artykůl XI

Od přečtení a vyhlášení každého púlionu při soudu panu sudímu dáno býti má jeden groš. A od přečtení a vyhlášeni každého obvinění též jeden groš.

artykůl  XII

Cožkoli peněz jakýžkoli pokut do truhlice zemské vloženo bude, ty mohou obráce­né býti, kdež toho páni soudci společně potřebu býti uznají.

O kanceláři

artykůl I

Item, při soudu panu kanclířovi se dáti má od přečtení každého listu jeden groš.

Item, od přečtení svědomí každého jeden groš.

Item, od napsáni nálezu styry groše.

Item. od napsáni vejpovědi též Štyry groše.

Listy pergamenové, potvrzeni všelijaká, na prodaje, na dědičinié statky a smlúvy,věn stvrzeni,

zdavku, stupku, vyřčenii skrze jiná potvrzeni, z kanceláři Jeho Milosti knižeci vycházeti maji pod pečeti

Jeho Milosti, knížecÍ, s podepsáním rukú  Jeho Milosti.

A v kanceláři více bráno nemánež ode sta zlatých  červených jeden  zlatý  červený a ode sta mince

..........................................

(mince )též jeden zlatý mince.

Všakžod listu věnných ode sta červených zlatých jedenlatý mince.

artykůl III

A kdožkolivěk co do kanceláři  uvésti chce, buď smluvy, prodaje,

kupy a jiné věci dálky,spolky,věna odevzdavky, vyřčeni, ten to pořádě na papír uvésti čeho,

žádá aneb jakého potvrzeni potřebuje u svú pečeť k tomu přídaviti a tu signaturu oddatí má.

artykůl IV

Generály na svědonmi  z kanceláři brány býti maji pod sekretem Jeho Milosti knišeci,  jednomu každému ku potřebě jeho,
Všakž generálů tolko k jednomu svědomí proti jednomu, s kým činiti má, uživatli má a nic dál.
Item od generále se bráti má  po štyrech grošich.
Item od glejtu od každého měsice po štyrech grošich.
Item od přímluvčich a posilacích listů, kerými se poručuje po dvú groších

O věních

artykůl I

Věna všeljaké, podle smluv svatebních zpečetěných, jenž se do kanceláře podávají, pečeti Jeho Mílosti knížeci stvrzené a na statcich svobudných, prve nikomu nezavcdených dělaný býti májí. A tyž smluvy svatební mají dostatečne vyjádřené býti, po přijeti posahu, jestliže se z otčiny a z mateřiny vyřici máji, tak, aby při soudu o tom nebylo.

artykůl II

Pani každá může sobě za puručniky a přijemce véna jejiho voliti dvú neb třech přátel svých, kdo se ji zdáti a líbiti bude.A takovi poručnici mají do listu jejího věnného jmenovitě zapsáni býti.

artykůl III

Pani každá, kdy posah jí spraven jest otcem, bratry aneb strejci a dostatečnu výpravu od otce a mateře svej má podle smluvy svatební a zdosti tak, jakž v zemi starodáv­ný obyčej a práva jest přijala, povinna jest v času vyměřeným před ouřad do kanceláří  vstúpiti a podle obyčeje a pořádku

.............................

země, se obyčejně skrze poničniky své, dostatečně vyřeci a odříci, krom napadův a spravedlivého anffale. Pak-li by se nevyřkla a pokálo se to dostatečně, že prve vybyla jest, nemá to obviněnému k škodě býti.

artykůl  IV

Pak-li by pani, která manželu svému dobrovolně co odevzdati chtěla, toho vůli má učiniti í nechati skrze ponručníky své. Avšakž jich manželé žádným vymyšleným  oby čejem přinucovati nemohou a nemají pod skutečným trestáním vrchnosti,na koho by  se taková věc pronesla. Avšakž takový odevzdavek má zřetedlný býti.Jestliže by ji muž přežil, že s tim, což jemu dá i s erby svými bude moci míli, učiniti i nechati.

arV

Kdyby který obyvatel zemský manželku z statkem pojal,

buďto pozemským záok-ným aneb na klenotech i hotových penězích,

toho statku za živnosti její, aby ji níkterá? pod žádným spuosobem zavésti nemohl a moci neměl.

 A jestliže by v živnosti

její Pán Bůh na manžela Jejího chudobu dopustiti ráčil,

že by věřitelé aneb rukojmě v statek jeho se uvázali pro jeho zadluženi.

Statek její neb peníze nad věno vzaté k živnosti ieii mají svobodné k užívání jejímu býti.

............................

ar VI

A jestliže by manžel, pro lepši své i její, toho statku odbýú chtěl,

 to bude moci učiniti, jestli ji dostatečné proti tomu za vůli poručníkúv a dozvolením vrchností a sou­du zemského opatří.

ar VII

Žádný buď pán aneb rytířský člověk statku toho, na kterými manželce svěj véno učinil prodati ani zastaviti nemůže.

 Leč. manželka jeho prv věna svého pořádně před Jeho Milosti knížecí skrze poručníky a příjemce véna jejího dobrovolné odstúpí.

A vrchnosti to přijato, dopouštěno a stvrzeno bude.

ar VIII

Žádná děvečka bez poručnikův vůle ani přijímati, ani dávati, ani přivlavstřovati ani odvlastřovaú nic nemůže.

 A kdež by se kolvék co takového omylem přitrafilo, moci žádné nemá.

ar IX

Avšakž manželky statky své dědičné manželům svým dáti, prodati mohou, za sluš­nými příčinami (bez přinucování).

ar X

Jestliže by kdo chtěl věno splatiti a různice že by byla. Čím má toho věno splaceno býti a podá-li se k rozváženi, má soudem rozeznáno býti.

ar XI

Prodal-li by kdo statek a na tom statku věno ženy jeho bylo a kdyby to do kanceláře uvodil a nemohl věna převésti,

 má to prve dostatečně ujistiti, že to věno na jiný svo­bodný statek přenésti chce,

na čemž by páni a pomčnici a příjemci véna jejího přestali a zadosti měli.

ar XII

 Manželky manžely své na spolky přijímati mohou a žádného jiného. A přebude-li

jeho živnosti, již je statek její svobodný. Pakliž by prve ona než muž jeji umřela již jest statek muže jejího.

 ar XIII

A jestliže by či manželka umřela a dítek žádných s mužem svým neměla, posah její

při manželu do smrti jeho zůstati má, pod dostatečným ujištěním.

 a smrti jeho zase na přátely její nejbližse, jakožto nápad bliskosti připadá.

Než šaty, postele a klinoty muži zůstati mají. Všakž, jakž by kdo mimo to smluvy svatební opatřil, při tom zůstati má.

ar XIIII

Jestliže by která pani věna maje, véno doživotní na pozemským statku ten statek odprodala,

dědicom neb nápadnikom na škodu aneb, že by stavení bořila aneb jinam pronášela a dřiví užitečné,

 ščipy, duby aneb bukoví vysekati dala, tolikéž že by se bezpotřebné a povolení vrchnosti neb poručníkův dlužila,

poddané neb sirotky vyhaněla neb propouštěla zúmyslné, beze vsi potřeby,

chtíce statek kaziti a pustošili tehdá podle uznáni pánů soudci na véně svým trestána a k nápravě přivedena býti.

ar XV

Jestliže by který bratr, jsa nedílný od bratří svých zapsal by na dílu svým žene svěj véno,

tehda umřel-li by prve než by se rozdělili, že ona nemůže věnem svým sáhnúti vejše,

než na díle muže svého. A ten díl v tom véně má držeti až do splaceni toho véna od dědicův neb nápadníkův.

 Všakž podle obyčejné smluvy svatební aneb stvrzeni kánceláří.

ar X VI

A chtél-li by kdo ženě svěj nad věno na statku pozemským co oddati neb odkázati,

to též bude moci listem z kanceláři aneb pořádným poručenstvím učiniti.

ar XVII

Než, co se hotových peněz, klenotův a svrškův dotejče, to muž každý pán neb

rytířský člověk buď ženě svěj neb jiným přátelom i cizím listem svým,

pod svú pečetí neb sekretem a šesti a nejméně třech k tomu připrošených rytířských lidí, oddati.

A sám pokudž psáti umí neb může, ruku se vlastni podepsati.

Takový datek průchod svůj míti má. Všakž bez škody, dluhův, ač jsou-li jací.

ar XVIII

Tolkéž manželky mužům svým tím vším nadepsaným způsobem odevzdavky na

statcích hejbajících činiti mohou.

ar XIX

Také, když by kerá stavu panského neb rytířského do statku manžela jejího vnešena byla,

tu, kdež jest vnešena, věno své na statku vedle smlúvy svadební, mimo jiné dlužniky, míti má.

 A na tom statku rukojmě, keři při smlúvě svadebni za véno ručili a jestli by své dali, před jinými vyvazovati se mají.

O dcerách osiřelých.

ar I

Jestliže by se to kdy přitrefilo. že by který pán neb rytířský Člověk bez dědicův zšel z tohoto světa,

 mužského pohlaví a dcer po sobě zanechal a statek v pozemským právě měl,

těch aby vrchnost ani potomci jich žádnému nevdávali a dávati nemaji, žádným vymyšleným obyčejem,

bez svobodnej její vůle a strýcův neb otcovských poručníkův a přátel krevních a přirozených jejich, kterýmž by blízkosti spravedlivě náležely.

ar II

A jestliže by se sami bez zvláštního povolení vlastních krví přirozených nejbližsích přátel dvú neb třech vdaly,

 ty a takové mají polovici otčiny, mateřiny svej stratiti a na jinše poslušné připadnuti.

Všakž kromě těch, které v službách jsou a s radú pánův svých se poctivé vdávají.

ar III

A pak-li by která neřádně k lehkosti přátelom panenství svého ustúpila,statek i všecko právo své tratí.

O Nápadu.

ar I

A jestliže by pán některý neb rytířský člověk z tohoto světa zšel a sirotkův po sobě mladých,

obojího pohlaví nechal a těch že by se strýcové neb přirození přátelé podjiti nechtěli k opatrování a věrnému poručenstvi,

 takový po smrti sirotků do nápadu po nich nic nemá míti, než ty další strýci,

kteří by se v tu opatrnost dali, mají pod nápadem po nich bráti.

Avšakž takových všech sirotkův, jakž se o tom níže více klade, aby páni soudci, podle možnosti své dohledali.

Pokudž by se jim za spravedlivé zdálo, aby v svých mladých letech na statcích svých nehynuli.

ar  II

A komuž by kolvěk po kýmž kolivék nápadem aneb jakým odkázáním,

datkem neb blískosti statek připadl aneb přivlastněn byl, ten a ti povinni jsou všecky závady i dlu­hy toho,

po komž jemu statek přišel, vyvažovati a očistiti, pokudž tohož statku,

kerý po něm vzal statči, kromě rukojemství.

Kdyby kdo za koho slíbil a erbův a potomkův svých tím rukojemstvím nezávazal, takový slib s ním umírá.

O testamentu a poručenství

ar I

Statek od rodu aby neodsel, rodičové i jeden každý může to podle zvyklosti kancelárie poručenstvim a nařízením,

 datkem neb stupkem opatřiti a od dcery neb od dcer odbytých i neodbytých opatřivše,

 je prvé slušné posahem a výpravu, podle téhož statku a práva v zemi zdávána zvyklého.

Statek svůj na všem i na díle synom, vnúčatom, strýcom neb přátelům bližším, krvi přirozeným,

po otci aneb po mateři rádné splozeným pokudž se jemu zdá, dátí vzdali, oddati i poručiti může. 

ar II

Testament učinili se má aneb poručenstvi listem na pergameně neb na papíře,

jakž obyčej s pečetmi neb sekretmi, nejmi dobrých lidi, panských neb rytířských  

i jiných hodnověrných osob a svú sedmú a toho za přívěsení neb za přítiskněni jich pečetí prositi,

ústné neb listovně. A co tak poručí, to moc z dávna mívalo, nyní i potom­ně,

místo míti má každého testament, poručenstvi a poslední vůle, vsakyž poručnici keři by nařízení byli, nemaji toho poručenství pečetovati.

ar III

Zapsal-li by kdo někomu statek svůj a dělem jeho, že lu dévečeky mají, tolikéž

jako pacholíci a že jeden z těch děti se nemůže na škodu druhému dlužiti na ten statek,

pak­li by zápis svědčil synem toliko, tu sami pacholíci toho užíti mají.

ar  IIII

Pak-li by kdo bez naříeni a puručenstvi jakého z tohoto světa zšel a statek pozem­ský neb

na penežich povinen zůstal a dcery zádné nevybyl a dílky obojiho pohlavi, pacholíky i děvečky, po sobe zústavíl,

ehdy strejci neb ujci vlastní mají s radú Jeho Milostí knížecí a panů soudci výsadu učiniti, co by děvečkám s tuho statku dáno býti mělo.

Pak-li by jednom samé děvečky zůstaly, tehdá statek všecken otce jejich dědí a na ně připadá,

ar V

Jestliže by se kdy přítrefilo, buď z dopuštěni boziho neb od přirození neb jak koli jináč,

že by kdo měl syna, bratra neb strýce nedílneho, nemoudrého,

aby každý otec neb bratr neb strýc o takové osobě mohl zříditi a poručníky nad nim

a nad jeho dílem  spravedlivým udělati. A komuž by ji kolvěk k opatrovaní poručil,

s dílem jeho, aby v to jíní bratři jeho ukracovatí a překážky činití nemohli nižádné,

 než jestliže by kdy zase rozumu dostal, aby s dílem svým učinili mohl, což by jemu se líbilo.

A jesiliže by ten poručník chtěl utrácetí statek toho nemoudrého, aby vrchnost, aneb bez přítomností vrchností,

pan maršálek, spolu se pány soudci na soudu zemským mohli to jiným  po­ručníkiem opatřiti.

A jestliže by ten tak v tom nerozumu umřel, tehdy nápad dílu jeho má na jeho braty, sestry neb strýce a bližše přáteli,

tolikéž na poručnika aneb poručniky, nenechal-Ii by po sobě žádných dítek, rovným dílem jíti.

Než, jestliže by otec o něm nic  nezřídil, má při bratřích a sestrách, s dostatečným opatrováním i s nápadem zůstati.

ar VI

Jestliže by bratr nedílný bez obzvláštniho nákladu a výpravy otcovsky co nabyl a vyslúžil,

ten každý to všecko, což tak nabude sobe schovati a v díl mezi bratrylástí a nic nemaji,co jemu po otci jeho dílem náleží, tuž toho užiti má.

O sirotcích

 ar I

Od peněz sirotčích, na úrok půjčených, nemá se více bráti než ode sta zlatých šesti zlatých.

 ar II

Kdyby sirotci za živnosti otce poručníky ostřeni nebyli , k těm právo má přede

všemi strýc, přítel po meči nejbližší. Pak-li jsou dva neb více k tejž bliskosti, tehdá

nejstarší neb podle uváženi Jeho Milosti knižeci a pánův soudci, který by se najlépe k dobrému sirotčímu k tomu hodil.

ar III

A ten statek ujistiti, sirotci vedle šacováni a zdání Jeho Milosti knižeci  a pánův soudci a list s dobrými rukojměmi na se má udělati, aby sirotkom jich utraceno nebylo pak-li by to kterak utnitil a zmrhal, sirotci maji k základu a k rukojmím hleděti.

ar IIII

A prolož zboží sirotči má každé základem prosázeno býti.

ar V

Pak-li by ten rukojmí míti nemohl, tehdá druhý bližší a tak až do nejposlednějšího.

Pak-li by žádný vručiti nemohl, tehdá páni soudci poručniky sirotky opatřite tak, jakž se jim nejlípe zdáti bude.

ar VI

A když by sirotkové k letom svým přišli aneb toho páni soudci za potřebu uznali,tehdá poručnici sirotkem počet učiniti povinni,

avšakž útraty a náklady na práce, na jízdy k soudu a potřeby sirotčí, což by utratili, to jim z užitku týhož statku sirotčniho dáno býti má.

Také co by na potřebnú opravu statku naložili, to v počet položiti mohou, berně neb zhírky, i sice na potřeby sirotce.

ar VII

A jestliže by kdo bez poručenství z tohoto světa zšel, dítek let nemajících a statku po sobě nechal, aby Jeho Milost knížecí

ten statek inventovati a sepsati dáti ráčil a prátly těch sirotkův k sobe obeslati tak, aby ten statek podle zřízeni zemského opatrován byl.

ar VIII

Marnotratce, kteříž statek svůj zmrhal a zbytkem utratil, poručnikem žádného stat­ku sirotčího býti nemůže,

by i nejbližší strýc a krví přirozený přitel byl aneb i statek vručiti chtěl, pro zmatky a zavedeni lidi, nemá jemu dopouštěno býti,

 Jeho Milost knižeci a páni soudci maji poničníky naříditi podle uznáini kohož chti, přítele neb i ji­ného, s ujišlěnim, jak o tom povědino.

ar IX

Žádný sirotka žádného, maje jej k moci svej, v pkomuž věc uvozovati ani s nim smlúvy činiti nemá

bez vědomosti Jeho Milosti knížecí a pánů soudci, pokud let nemá a statek jemu moci jeho pouštěn není.

ar X

Jestliže by který syn panského neb rytířského stavu komuž statek jakýžkolivěk dal aneb zavázal,

 dokudž by jeho prvé po otci svým v držení nebyl, takové datky,

 dary a zápisy nyní i na časy budoucí při soudu zemským moci žádné míti nemají a nemohou

ar XI

Každý otec panského neb rytířského stavu maje syna neb syny poručenství o statku

svými učiniti může a v svým poručenství zavázati, aby synom jeho neb synu statku posrúpeno nebylo,

 leč by ke dvaceti letom přišel. A děvečky tolkež, kdyby se nevdaly do dvaceti let,

 než po dvaceti letech kdyby díla svého požádaly, má jim vydáno býti.

Avsakž Jeho Milost knížecí a páni soudci zemští mají toho moci míti, podle potřeby let přičiniti i ujiti.

arXII

A jestliže by který statek sirotčí pro dluhy obdržán býti nemohl,

takový se prodáva­ti ani zastavovati nemá,  bez pilného uvážení pánů soudcí.

A když by páni soudci potře­bu toho poznali, může se tenž statek prodati.

arXIII

Sirotci panského neb rytířského stavu, když by k letom přišli a poručníky neb strý­ce

kvitovati chtěli, tehdy, aby poručníci aneb strýcové z sirotky před Jeho Milosti knížecí

a pány soudce předstoupili a tu věc oznámili, že sirotci,

již léta majíc, chtějí kvitovati poručníky aneb strýce.

Takové kvitováni uvážíc je, páni soudci mají je do knih zemských dáti vepsati.

ar XIIII

Pak-li by bez vědomosti Jeho Milosti knížecí a pánův soudci kdo od sirotkův kvitováni přijal,

taková kvitance aby moci žádné neměla.

Díly statkův

ar I

Co se pak dílův rozdělení statkův jakýžkoliv věk dotýče,

to po předloženi smluvy kanceláři stvrzeno býti má.

ar II

Otec syna odbýti ani odděliti němůž, bez vůle jeho. Pak-liž by oddělil a ten to k vůli

otci vzíti mosel, by se i vyřekl neb zapsal, toho dýle nedrží, než do otce smrti a to co vzal, zase do statku vložiti a k rovnému dílu sáhnuti má.

ar III

A syn od otce také dílu žádati  nemůže.

ar IIII

Pak-li by otec, majíc syny dorostlé, za vůle synův svých za živnosti chtěl pořádek moci nyní učiniti a naříditi a je sám zděliti, při jejich dobrovůli buď.

ar V

Jestliže by bratři mladší maje léta spravedlivá a přirozená , rozum chtěl,

dilu po bratru starším a ten dílu klásti se zbraňoval, máji se bratři mladší k vrchnosti utéci

a za opatřeni v tom žádati. Vrchnost toho listem upomenúti má, (ználi slušné bvti)

aby jim  díl dal v dvanácti nedělích pořád zběhlých. A nebude-li jim v tom času dil dán, má

 vrchnosti k tomu skutečně přídržán býti, aby jim dán byl, pod pokutú od panu soudci

okázánú. Pak-liž by statek na penězích a listech měli, tuž méru již psánú se zachovati máji.

ar VI

Bratr starší mladšímu ani prostřednímu, ani mladší staršímu statku ani peněz utráceti nemá

a ani čehož odprodávati ani zastavovati aneb oddávati němuž.

A pak-li by co utratil, bratrom na škodu, to dílem svým nahraditi povinien.

ar VII

Než, když již díl svůj, léta i rozum má, můž statek svůj zápisem stvrzeným z kancelárie buď spolkem,

 datkem aneb jináč dáti, jak se jemu zdá a líbí.

ar VIII

 Pak-li by semřel, neopatřivši statku podle pořádku zemského spolkem, stupkem,

datkem, kanceláří aneb poručenstvím obyčejným a bez erbův zsel, tehdá,

jakž vejše povědino, takový statek neb díl jeho všecek i na penězích spadne pravým nápadem

na bratry nedílné. Pak-li by dílní byli, tehdy to všecko spadne na dílné

i nedílné a na sestry odbyté i nevyposažené a na dítky jejich.

By pak bratr neb sestra jejich toho nedočekalo, všakž tolko dílem jedným, matce aneb otce jejich.

ar IX

Bratr nedílný poručenstvím aneb daným na smrtedlné posteli nic dávati a bratrom odcizovati nemůže

ar X

Nedílných bratrů děti po smrti otcův svých k tomu ke všemu,

k čemu otcové jejich právo měli, připouštěni býti mají.

ar XI

A když bratr na bratru dílu žádá, má jemu dán býti tak, že starší jsouc statku povědom, má díly klásti a mladší voliti.

Pak-li jich více jest, toliko dílův starši polož, co bratři jest.

Nejmladší vezmi jeden díl, který se jemu libí a tak pořad, až do nejstaršiho.

A sestry při mateři neb bratru, podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci do  vdálu chovány byli mají.

ar XII

Bratr mladší po přijetí cedul ve čtyřech nedělích díl voliti a cedule jiné vrátili povinen a tak až do ostatního.

ar XIII

Sídla panská neb zemanská nemají na dvé neb více děleny bytí, než pří jednom dile zůstati.

ar XIIII

Než, jestliže by o cedule dílčí byla jaká různice mezi bratrímí aneb jinými,

že by nepo­řádné byly, tehdy o to beze všeho půhonu mají před soudem zemským,

 který ihned potom držán bude, státi a což jím v tom soudem rozkázáno bude, tak se sobě zachovati povinni.

ar XV

Nápadníci stárkův aneb co komu poručenstvím odkázáno jest,

byli-li by oddíly kladeni různo, kdo by díly klásti měl, kdo je starší, ten díly klaď.

ar XVI

A když by se bratři dělili, jestliže by kteří let neměli a otec poručenství žádného neučinil ani poručníkův nenařidil,
mají při nejstarším bratru vlastním zůstati z svými díly až uzná-li to

vrchnost aneb soud, že býti muž.Pakli-by z příčin jakých hodných by to nemohlo,

může vrchnosti a páni soudci poručmky dáti naříditi těm, co let nemají,

aby jim nehynulo.A ti poručníci i díly voliti a přijímati moc maji.

Spolky

ar I

Kdo by se s kým spolčiti aneb stupek učiniti chtěl, lakové spolčeni

a stupek kanceláři tohoto knížecství tvrzen býti má aneb smlúvu pod sedmi pečetmi neb sekrety.

Prodej dédicství

ar I

Kdo jaké dědictví prodává, ten jest povinen rok a šest neděl správu toho statku od všelijakých nárkův,

 podle trhové cedule listem rukojemským pod šestmi pečetmi rytířských lidí ujistiti.

 A jestliže by kdo blískosti na kup nastupovati a peněz odsypovati chtěl,

ten to učiniti může, tolko do štyr nedél od prodaje a smluvy učiněné tak a na ten spůsob,

aby podle tejž smluvy všemu dosti učinil.

A jestliže by ten, kdo statek prodal tuž přípoveď a na kup nastupováním k jakejž škodě přišel,

 ty škody, které by slušné pokázal jemu od toho, kdo odsypovati chce napravené býti mají.

Desátky a podatky duchovních

ar I

Co jim spravedlivě náleží, kdy toho čas správováno býti má, neodtažně, bez dopuštění žalob všelijakých.

ar II

A kdož by podatky duchovních zadržoval, buď přes rozkaz Jeho Milosti knížeci aneb nález pánů soudci

bez příčiny hodný, na takového každého má jemu pomoženo býti.

A tím spůsobem proti těm osobám postupováno, jakú pokutu listové a zápisové jejich z sebú přínášeji.

ar III

Co se podáváním far dotejče, máji dobrým, hodným dobře zachovalych příkladným osobám dávány býti.

ar IIII

Také žádný podací nemá faráři v to, což mu náleží k faře a v podáváni ničehož sobe kněžských a farních gruntův,

zahrad, roli, platův, důchodův pozůstáváti a ničeho sobě vymiňovati ani vytahovati.

O svědomí

Svědomí takto bráno býti má

ar I

Kdož by koliv svědomí z stavu panského aneb rytířského potřeboval,

má na generál a mandát Jeho Milosti knížecí bez odpornosti dáváno býti tak,

aby žádný na spravedlnosti obmeškán nebyl.

Všakž, kdo by svědomí na dotčený generál dáti měl, může průtah vzíti do štyr neděl, pořád zběhlých

 a v těch štyrech nedělích má svědomí bez dalších odtahů vydáno býti.

ar II

Jestliže by ten, kdo pohání při soudu se jakého svědomí,

kerým by svěj pře popraviti mohl, doptal, nemohúc toho tak spěšně k potřebě své dosahnúti,

aby sobě průtah do druhého práva vzíti mohl.

Všakž s uvážením pánů soudci, jestli se to z slušných příčin státi má.

ar III

Kdož by koli k právu a soudu zemskému svědomí od městských i sedlských lidi bráti chtěl,

 ti lidé mají se před nařízené ouředniky menšího práva, jakožto přísežné k tomu nařízené,

to i nynější, dátí najití. A tu, kdož svědomí potřebuje, má na ceduli poznamenáno dáti,

jakého svědomí potřebuje a oč se těch lidi ptáti mají. Teprva, co paměť těchž lidi bude,

 pod důle psánú přísahu vyznávati mají.

A ty vyznané slova mají naříizené dotčené osoby septsati a sekrety svými s protaženim zapečetovati,

 tak, aby před  soud neporušené zapečetováné přednešeno bylo a od jednoho svědka

má po štyrech grošich nařízeným davato byti.

Všakž ouřednich soudu zemského od svědkův platiti nemaji

ar IV

Takto přísaha lidem na krucifix:

Já, N. přísáhám Pánu Bohu a jeho svatým,

což sem koli tuto vyznal potřebě pana N . že jest v pravdě tak, tak mi Pan Bůh pomáhej.

ar V

Pak-li by která   strana svědka kterého zhánela aneb místa svědomi jeho dáti nechtéla,

takové zhánéní má pány soudci uváženo býti.

ar VI

Kdožko z obyvateli, lidi cizích poddaných k svědomi potřebuje a generál tomu či poddaní jsou,

 předluží, má jemu na ta místa, kdež jich potřebuje, postaviti a původ každému svedkovi od mile po dvú groších na stravu dávati ma a nic víc.

ar VII

Může týž původ vedle toho skrze řezanú ceduli pokutu peněžitu slušnú,

všakž  ne výš, než podle vdikosti a malosti pře na toho, od koho svědomí žádá

aneb od poddaných  jeho, pro nepostaveni svědkův, uložítí tak, kdož, by komu svědkův nepostavil,

 aby takovú pokutu propadl, avšakž ukázal-li by přičínu slušnú, že takových svědkův postavili nemohl, ten pokuty prázen.

ar VIII

Byla-li by pak komu potřeba, aby lidi stavu městského na meze,

hranice neb před soud podle potřeby pře, aby osobně postaveni byli, tehdá purgmistr a rada

to tak opatříti mají, aby týž  svědkové  stáli, pod pokutú nahoře dotčenú.

ar IX

Stav městský, kdyby jakého svědomí od pánův neb rytířstva aneb poddaných jejich potřebovali,

 taková svědomi jim vycházetí máji, jakž, o tom nahoře dotčeno.

ar X

Žádný z obyvateli zemských nemá svěkův najímati aneb jich užiti a navozovatí,

 co a jak svědčití maji aneb jim brániti a od pravdy dvozovati.

Na koho by se to našlo, má podle uvážení pánův soudcí trestán býti.

ar XI

Také na kterého by se svédka jaký podvod neb faleš  našla, má trestán býti podle uvážení pánů soudcí bude-li uznáno i na hrdle.

ar XII

Kdo by jakého svědomí z Czech, Moravy,Slezska neb  Lužic potřeboval od kohožkoli,

má je k sobě podle zvyklostí a pořáků jedné každé zemé jednati a když tak pořádně vydáno bude, průchod svůj má.

ar XIII

Kdož by svědka nařekl, že by falešně  svědčil a toho naň neprovedl, má takový každý podle uvážení  pánů soudcí trestán a pokutován býtí.

arXIV

Pro  budoucí paměť, kdož by toho potřeboval a obával se, aby mu  svědkové nezemřeli, může svědky vésti jakž nahoře dotčeno.

ar XV

Společníci a nedílní bratří jedni druhým co by se jích společné dotejkalo sobě svědčiti nemohou.

ar XVI  

Osoby duchovni za generálem též svědomi   dátí, mají, jak jejích pořádek duchovni z sebú přináší.

ar XVII

Kdož by koli svědomí psané a pečetované jakéžkoli před soudem okazoval,

na kerý by se nález neb vejpověď stala, to se více k jmě při na potomní časy před soudem okázovati nemá.

ar XVIII

Kdož koli poháni a jakých svědomí, který k svej při potřebuje, aby Žádný z soudcí  k takovému svědomí,

chtíc je tu před  soudem dáti nevystavoval, než podle přádku a na generály, prvé aby se každý svědomim opátřil.

O mordech

 ar I

 Jestliže by pán neb rytířský člověk koho zamordoval, nemá jinde,

než před Jeho Miloši knížeci a soudem zemským s toho mordu práv býtí a odpovídati a tu,

 pokudž by se nevyměříl podle uznání soudu zemského trestán býti.

ar II  

Pak-li by se pán neb rytířský člověk mordu v meste aneb jinde,na statkoch panských

rytířských a městanských dopustil a tu pří skutku přístižen a v tom knižectvi dosti osedlý dobře zachovalý byl,

tehdá nemají měšťané ani žadný obyvateli městanských  aní jací ouřadové na něho ostrostí práva sáhnúti než jej slibem zachovati,

 pod jeho cti a vírů, aby se před Jeho Milosti knížecí aneb pány soudci postavil a toho slibu prázen nebyl,

leč Jeho Milosti knížecí  a pánů soudcí propuštěn bude.

Pak-li by  slíbiti nechtěl má vězením na ratúze dostatečně opatřen býtí, az do nařízeni   vrchnosti.

Než jestlíže by cizozemec byl aneb osedlosti neměl, ten má nahoře psaný vězením dosiatečne opatřen býtí, až do dalšiho nařízeni vrchnosti.

ar III

Pak-li by se měštěnín neb člověk, který stavu sediského kdožkohli mordu dopustil tu

kdež skutek učiní a přístižen bude, práv byli má. A pak-li by chycen nebyl,

tehdá nemá na něj jinde než tu, kde k právu přísluší, právem sázeno býti.

ar IV

A kdyby mordíř na kterýmkoli pravé aneb statcích panských, r

ytířských neb měst­ských s listem otevřeným Jeho Milosti knížecí postižen byl,

povinen jest jeden každý se takovým mordírem tak ujistili aneb vydati, aby k právu dostal.

O nářku cti

ar I

A jestliže by kdo koho z nářku poctivosti cti svej obžaloval, tu má hned původ v žalobě a obviněni svým z jakého nářku viniti chce, zejména slovo od slova jmenova­ti, aby obviněnej věděl se k tej při potřebami a svědky jak opatřiti k soudu.

ar II

A jestliže by obžalovaný k té při a roku nestál, tehda má obeslán býti od Jeho Milosti knížecí,

aby stál a pokutu i trestáni trpěl, podle nálezů pánů soudci, konečné na nejprvnějším soudu zemským.

Pak-li by i tehdaž nestál, má na něho sázeno býti, jako­by se právu protivil.

ar III

A toto je nářek cti, kdož by zrádce nadával aneb ho na rodu jeho nařekl

a že cti nemá aneb že by nétco zlého proti své cti učinil aneb, že by nevyvedený psanec byl aneb kdo by komu zjevné chlapy,

zkurvy syny, falešníky, pankarty neb zjevné zloděje dával.

ar IV  

Jestliže by kdo o nářk poctivosti před soudem činiti měl,

kdy osvícená osoba Jeho Milosti knížecí přítomen býti ráčí, timž soudem se ta pře konati má.

 Pak-li by osvícené osoby přítomné nebylo, mají soudci z jiných okoličných knížecstvi některé osoby z soudu

k tomu času přížádati, aby ta pře těmiž osobami a soudci zdejšími vejpovědi jistú vykonána byla.

ar V

Jestliže by ženskému pohlaví kurvy nadávál a toho čeho nedovedl, tehda má ten,

 kléry takový nedůvodný nářek učinil na právu tomu, kohož nářekl podle uznáni

Jeho Milosti knížecía panův soudci učíniti a k tomu vězenim i na penězích trestán bytí a škodu všechnu napraviti.

ar VI

Kdož by z obyvateli knížecství toho buďto z jimé země neb odtad koho na dobré slově nařekl,

ten kdo jest nařčen, není povinen jínam jezdítí aneb se jínde vyvozovati,

než na nařčených se toho spravovati má  pří soudu knížectví těšínského, podle pořádku.

A ten, kdo by nařekl a zde osedlostí neměl a mohlo se ho dostati má na závazek vzat býti,

 aby tu a to i o škody a útraty prav byl.

ar VIl

Jestliže by kdo komu oznámil, že tento a to o tobě mluvil a tebe haníl, tehdá ten,

 koho se dotejče má dvěma rytířskými osobami a řezanú ceduli obeslati a na tomž,

 od koho zhaněn se toho dotazati a takový každý,

když tím spusobem obeslán bude povíněn ve štyrech nedělich pořád zběhlých zaseskrze dvě rytířské,

 osoby a ceduli   řezanu jadrnú, nezakrytu, odpověď dáti.

Pak-li by v těch čtyřech nedélich odpovědi, jak vejš sepsáno, nedal aneb dada,

že by ukrytu a nesvětlú odpověď dal, tehda ten bude moci tono,

kdož by světlie a dostatečně tomu neodepřel a neseznal z nářků cti aneb

z hanlivých slov obžalovati a tím způsobem, jakž dotčeno, proti sobě postupovati.

ar VIII

Item, pro všelijaké zoumyslné nářky a haněni na kohožkoli uvedeni budou, má

jeden každý podle uváženi Jeho Milosti knižecí a pánův soudci na penězích pokutován býti.

 Kterážto pokuta pánom soudcím náleželi má a straně nápravu útraty a škody všechny podle uznání napraviti.

ar IX

Jestliže by kdo kterého z pánův soudcí nařekl, co by se věci soudných aneb ouřadových dotejkalo,

že by nětco úkladného a nevěmě udělá proti právu a toho by na něho neb na ně neprovedl,

má hrdlo ztratili, pak-li by na něho neb na ne dovedl, tuž pokutu jeden každý má podstúpiti. Však všecko podle uváženi pánů soudci.

Z strany hranic a topení vody na cize grunty.

ar I

Kdyby se přitrefilo, že by někteří obyvatelé o meze neb hranice dědiny vedeni vody

aneb topeni rybníky činiti měli a v rozepři stáli, má soudna ta mista položic stranám rok,

 v yjeti a to tak předsevzíti, jakž starodávný pořádek práva okazuje.

ar II

Při vedeni hranic, kde se kopce vysypou, má se panu sudímu dáti dvě hřivně.

ar III

Na mezech přísaha má býti od svědkův přijímána podle  starobyého spůtobu.

ar IV  

Stav městský klečíci s odkrytu hlavú, s podnešenými prsty, bez brané všelijaké.

ar V

Lidé sedlšti maji se svléci až do košile, baso  kleknúti do hrobu,

kierý jednoho lokte vzhlúbi má vykopál býti.

A maji na hlavě miti drn z země, žádné braně ani nože naema i a miti pří sobě nemaji a tak v hrobě klečíc přísahu ípraviti.

Přísaha hraníčná témi Slovy

spravena býli má

ar I

Já N. slibuji a přisahám Pánu Bohu všemohoucímu, že chci a mám právu hranicí jíti  a ukázatí mezi dědiímm

N. N. A jistú pravdu pověděti, ku které dědině ten kus, oč činiti náleží a od starodávna uživán jest.

Tak mi Pán Bůh pomáhej, skrze Ježíše Krista, spasitele mého. Amen

ar II

Avšakž má na to obzvláště pře a zřeni mimo býtí,

co za svědkové jsou na léta jejich dobré zachování a žadný, ktérý se nad pánem svým aneb manželku

pronevěřil aneb prvé falšovné přisahal, zdradú jakú neb krádež zjevnú učnil, nemá k svědomi přípúštěn býti.

ar III

Pak-li by která strana svědka kterého zhaněla aneb místa svědomí jeho dáti nechtěla,

to má ihned na místě prve než přísahati bude učiniti a takový nářk páni soudci vážiti maji.

Jestlíže by kdo bez dostatečniho důvodu k darovanímu zaneprázdněni pánů soudci

a škodě druhé straně to činiti chtěl, má pokutován býti podle uváženi.

ar IV

Avšakž, jestlíže by vždy takové vedení hranic tak zatmělé bylo,

že by se jistá pravda zřetedlně  zvěděti nemohla, tehda, pro zachováni dobrého pokoje,

máji pan maršálek zemský, pan sudí a soudci podle svědomí a zdáni jejich hranice

a kopce sypati neb znamena dělati dátí. A talcové soudcův zemských vyhraníčení,

stále a neporušitedlné na věčné časy, bez, všelijakej pomluvy, zůstati má.

ar V

A pak-tiž by při vědení hranic jedna strana křivá zůstala, ten má tomu,

který při obdrží škody, náklady, outraty všechny i ty, které na soudci vedeni půjdou, napraviti.

ar VI

Trefílo-li by se pak, kdyby ouřad na hranice neb meze sjel a strana jedna zoumyslně vně zůstala

a najíti se na den a místo vložené nedala, tehdá nicméněji strana poslušná slyšaná

i hranice vedeny i kopčeno býti má. A ten neposlušný straně poslušné škody

i outraty všechny napraviti povinen, a nicméněji to, což uznáno a vyhraničeno bude, zdržáno a zachováno býti má.

ar VII

Kdoż by hranici spravedlivú neb meze přeoral a rozkopal, aneb dřevo hraníčné znamenané sťal, má pánu toho gruntu,

 kdyby ho o to vinil pět hříven propadnúti, ten kdoby to učiníl.

O  obstávce

Ar I

Stavky žádné neobyčejné tak, jak se to někdy v městech  přitrefovalo, na žádného z poddaných neb služebníkův v panských neb rytířských dopuštěno býti nemá, dokud

se jeho pánu neb na grunte, kde přisedy o dluhy nežaluje a poslušném uváženi k upo­kojeni přiveden nebude.

Ar II

A měl-li by kdo jaký dluh při kom na vsi a platili zanedbával, má to ten měščenin

 neb i jiný pánu jeho žalovati, pán do šisti neděl nejprv příštich po žalobě má rozkázati jemu zaplatiti

aneb ználi pán toho potřebu jeho vručiti. Prominul-li by čas a nezaplatil

Tu, kdež kolvék dlužníka svého v městě přistihne, může jeho odstaviti.

A na nim záplaty a sumu hlavní i o škody skrze to vzaté docházeli.

Ar III

Pak-Ii by se pokejval a města chránil, má to na Jeho Milost knižecí vznésti.

Ten konečně a neodlažně spravedlnosli dospomoci má.

Ar IV

Též i o jiné žádné věci na lidi panské, rytířské, poddané mimo řád a právo sahati nemají,

než kdoby ku kterému jakú vinu měl, ti aneb ten máji toho prve před pánem

jeho na gruntu obvinili neb obžalovati. Pán bude povinen všelijaké spravedlivosti ne-

odtažně bez daremných outrat dopomáhali, l o dluhy v šesti nedělích, jak svrchu dotče­no k záplatě poddané své přivoditi.

O svádách a bytích v městech

ar I

Jesiliže by poddáni pánův neb rytířstva v městech co provinili, buď rvačku neb

svádu, slovy v městě začali, takového mohou měšťané do vazby dáti a potom k ruce pána jeho vručili, neberúc z něho viny.

ar II

Pak-li by se mordu, ran krvavých a skrze jiných véci, což by se hrdla dolejkalo,

který dopustíl, takový podle provinění tu, kde zhřešil, pokudž tu

hned při skutku přistižen bude, treslán býti má.Avsakž nemá na něj právo puštěno býti bez oznámení pánů jeho.

ar III

Pak-li by přístižen nebyl, tehda nemá jinde vinen býti,

než pří svym právé tu, kde jest osedlý.

ar IV

Jestliže by pán neb rytířský člověk neb z poddaných jejich na kteného měšťana o raněni zbití

i jiné věci žalovati chtěl, tehda toho maji pří městským právé, pokudž by tu spravedlnosti dojíti mohli, hleděti.

ar V

Avšakž, co se zamordováni panské neb rytířské osoby od měštěnina v měste dotyče,

taková pře k soudu zemiskému náležeti má.

O osobách stavu městského,

kteří statky pozemské mají

ar I

A jestliže by město aneb která osoba městská statek pozemský měli, kúpili,

v zástavě drželi neb jakýmkolvěk obyčejem slušně k sobě přívedli, tehdá to město

neb osoby maji s toho statku všecko učiniti i podniknúti podle obyčeje zemé.

Avšakž vejš nic, než podle hodnosti statku toho.

ar II

A z tech statkův pozemských před soudem zemským kdoby je z čeho vinil státi

a práví býti povinni proti tomu se žádnými svobodami zastírati nemají.

ar III

Žádný měšťanin i ze vsi jejich poddani proti tamuto nařízení nic před se nebrati ani činiti nemají.

Pak-li by co učinili, múže tenž každý měsťan k soudu zemskému podle poradku obviněn býtí

a tu má odpovídati a přáv býti, bez všelijaké odpornosti.

O dluhoch a rukojemství

ar I

Jakož neslašné škody podle listu hlavnich někteří nepobožné žádati smějí,

protož jeden jeden každý s sumy hlavni a ourokem náležitým bez odporu věříteli platiti má.

A kdož  by se o škody na jistce neb rukojmě natahoval a oni se k uznání volali,

ty škody mají  pány soudci vážené býtí pří nejprvnějším soudu držení a odtaho k druhým soudom se bráti nemá,

než předešlým škodám, keře před tim nařízenim zašly bez škody.

ar II

Také, kdož by koli za druhého z viry aneb na žádaot slibic, rukojemstvi co dátimosil

a ten z tahového rukojemstvi druhého vyvaditi zanedbával, má jeti pan sudi s několka pány soudci,

 kterýmž oznámil a keříž se na jeho oznámeni nikoli taho,zbraňovati nemají na statek týhož dlužníka

a tu má býtí obeslán fojt a lidé toho gruntu, keříž nedepsaným  pánom soudcim všecko poslušenství učinití a zachovati mají.

Totiž, se tenž, kdo za toho rukojemstvi dali v jeho statek uvázání  dáti na ten spuosob,

kdož by jedno sto zlatých rukojemstvi dal, aby mu platu stálých důchodů deset zlatych

mince aneb běžených dvánaste zlatých beze všech odporností  vydáváno bylo potud,

 pokudž by vyvázán nebyl. Všakž byli by jací dluhové, za které by z jíné země neb knížectví rukojmé byli,

tehdy obyvatelé knížecstvi tohoto před jínýmí cizímí  vyvázeni býtí a uvazovánim v statek předek miti maji.

A panu sudímu za práci  od každého sta zlatých s toho statku jednu hřivnu vyjiti a dané býtí mají, pří uvazování.

A to, co bypan sudi se pány soudci komu v uvázáni dal, má tomu  list pod sekretem svým dáti na  jaký spuosb toto uvázáni,

podle prává a v jaké sumé trvázáni dal. A to všecko má v celosti neporušeně achováno

a držáno  býtí pod přísným a nemilostívým trestánim.A ten statek, komu uvázáni dáno,

 držeti má do roku a šesti neděli pořád  zběhlých.A jestli by ten, čí statek byl,

 tohož statku do nedepsaného roku a šestí neděl  všeho, jakž nahoře dotčeno nevyplatil, tehdy ten neb ti.

Komuž v statek uvázání dáno,může a moci má tenž svrchu psany statek dědičné miti,

držeti aneb uživatí, prodati a s tim učinití, jakž by se jím nejlípe zdálo a líbilo.

Všakž, což by kolí tenž rukojmě, kerý se v tenž a statek uzázal škody prokázal při uvazovátní,

buďto vyvazenim listu hlavniho aneb dostatečými kvitanciemi, že jest prvé pro tu sumu,

kerúž dáti mosel podjal, škody k hlavni sumě popsal a na tomž statku okazáné býti mají.

Také páni soudci, kdy tam přijedou, máji jídlem, pitím i koně obrokem z toho statku opatřeni býti.

ar III

Co se lisův, smlův, dilův i jiných zápisův všelijakých dotýče, kteréž by na statky

byly aneb kdož by jaké obdarováni pořádně sobě dané měli, ješto by komu zhořely aneb

jakžkolivěk zmařeny byly a zhynuly a on to v spokojným a pořádsým obsaženi a uži-

váni byl, kdož to pořádně provede a před vrchnosti a soudem zemským pokáže, to

 jemu všecko zase podle uznání soudu, kanceláří v tomto knížecství stvrzeno býti má.

ar IIII

Obyvatelé knížzecstvi tohoto Iichev nekřesťenských bráti nemají.

Z strany nálezův

ar I

A pak-liž by kdo nálezův  dosti nečinil a mimo vejpowěď jakú výtržnost  tomou,

s kým číniti měl, učinil má toho míti na vůli strana z sumy peněz takového každého obviniti

 a soud zemský hned tej pře dáleji neodkládajíc, slyšeti. Pokudž by se našlo, že

by co proti nálezu kdo učinil a jaký výtržnosti se dopustil, tehdá tu  pokutu aneb sumu                                                                                  

peněz v obviněni položenú mají žalobníkovi přísouditi.

Vsakž podle velikosti a malosti pře tak, jakožto soud zemský za slušné býti uzná.

ar II

Vejpovědi na mocné přestáni smluvy dobrovolné, které se zjevně a bez všlijakého

původu činí a mezi stranami spiší, spečetí a zjednají, vykopčí, májí stále držané býtí

a pro nezdržení takových vejpovědí neb smluv může strana proti straně tím vším spů sobem,

jakž nahoře o nálezoch doloženo, postupovatí a práva svého docházeti.

O pychu a zúmyslnosti

ar I

A kdož by komu jaký pych a zúmýslnost bitím, raněním, lesův vysekánim,

 rybnikův slovenim, luk posečenim, obili pobránim, v řekách lovením, země bráním učinil, takový  může z sumy peněz aneb pokuty

peněžitej obviněn  býti i nám se přísadek státi a žalobnikovi na právu peněžitú, podle uznání soudu zemského, učiniti.

ar II

Kdo by opovrhúc řád a právo někomu moc učinil aneb se moci obchárel, takový každy podle uváženi soudu zemského a do činění jeho má (bude-li uznáno i na hrdle neb statku) trestán býtí.

ar III

Jestliže by kdo z moci pychu neb výtržnosti neb nahoře dotčených artikulův obvi-

něn jsouc k právu nestál až do třetího práva, takový má pro neposlušenství za viného uznán a trestán býtí, jakž nahoře dotčeno.

ar IIII

A pak-li by kdo koho z moci pychu neb výtržnosti obvinil a toho naň jak ku právu

zadosti nedovedl, ten má rathúsem skutečně trestán býti a obviněnému podle velikosti

neb malosti pře a uvážení soudu zemského penězmi napraviti.

O myslivosti

ar I

Jestliže by kdo po zápovědi komu na gruntě jiného myslivost provozovil a to na

něj provedeno bylo, má jemu pět hřiven groši dobrých propadnúti. Všakž, jestliže by se

z jiného gruntu na tenž zapověděný grunt psi zahnali aneb tamž liška neb zajíce i skrze

jiné zvíře uhonili, může za ním jeti a co by uhoniti, vziti i psy své odvésti neb dáti hledati.

O pastvách a škod činění

ar I

Přítrefili-li by kdo čí dobytek v obili znasilým neb travách, má takové dobytek

zajítí a škodu přísažnými lidmi svými, a pokudž by veliká škoda byla i hraničnými

obvésti, a co ti lidé uznaji, má ten či dobytek škodu zaplatiti aneb za pastvu vničiti.

ar VIII

Pak-liž by vždy lakové škody opět do třetího dne zaplatiti zanedbal, tehdá ten kdo  dobytek zajme, můž sobě podle zdáni svého kus, jeden, dva, tří neb čtyry zůstavití.A což by dobře za škodu stalo, s tim jako z svým vlastnim  učiniti.

ar IX

A kdo by čího dobytka na rukojmě, jakž nahoře dotčeno, jsoue o to napominán,

 skrze dvě neb tří  osoby hodnověrné zamyslně beze všÍ příčiny slušně dáti nechtěl,

ten má tomu , čí doobytek jest, deset hříven na minci propadnúti.

I dobytek beze všeho úplatka vrátiti. A stalo-li by se kterému škoda i to napraviti.

ar X

Kdo jaké dobytky vyruči a jsouc napomenut, rukojemstvi svému dosti nečini takový každý sedlák má lehkého člověka jměn býti a v zadně obci trpěn byti nemá, pokud tomu dosti nečiní.

ar XI

Tolikéž takový každý, který dobytky odbíjejí aneb tajně ze dvoru a z zámku vyženú,

mají za lehké lidi jměti a v obcech trpěni býti nemají a k tomu podle uváženi Jeho Miloši knížecí

a soudu zemského penězmi tomu, komu jest, tak dobytek odbyl, napraviti.

O odpovědnících

ar I

 A odpovědě-li by kdo komu z stavu panského neb rytířského,

jsouc obyvatelem zemským v mírnej pokojnej zemi, by pak i na tej odpovědi škody neučinil

a podle landfridu zemského na glejt stávati se správiti,

ar II

A kdož by z obyvateli jakéhož kolvěk stavu zjevného odpovědníka přechovával

a fedroval, proti takovému má tím vším spůsobem postupováno býti,

jakž o odpovědnicich teď nahoře dotčeno.

všakž učinil-li by jakú škodu, ta škoda z statku jeho napravena býti má.

ar IIII

A co se dotýče lidi nižšího stavu, jestliže by který z nich odpovídali, pohrůžky činili,

listy hlavni neb metly věšeli a jakž nahoře dotčeno podle landfrídu postupovati zanedbali,

 takový každý aby hrdlem propadl. A statek jeho všechen na přátely bližší jeho připadá

všakž učinil-li by jakú škodu, ta škoda z statku jeho napravena býti má.

O zahálečích a běhúních

ar I

Poněvadž se nachází, že skrze povaleče a  zahaleče a běhúny, landsknechty a prázdné lidi,

jenž dělati nechtí, buďto  ženatí neb nic a skrze jejich svobodu a prázdnováni tak dobře tomuto knížecstvi,

jako i jiným okoličným zemím, hry, krádeže, mnohé neřády i škody nastávají.

A protož, kde takový nerobotni zahálející lidé uznáni a přezvěděni  

budou, nemají chováni ani trpěni býti při zadně obci a při žádným obyvateli, buď

v městě, ve vsech, ani v žádných místech, než vypovídáni a preč odbýváni býti mají

a podružstvi, ani komory jim žádný dávati nemá.

O zločincích

ar I

 Zločinec, kde na kterým právě jak a postižen bude, tam na týmž právě konec svůj vzíti má.

Leč by pán jsou týhož gruntu jej dobrovolně vydati neb do města k popravě pustiti chtěl.

ar II

Na žádného nemá na prostú pomluvu, bez dostatečného důvodu a ukázáni žádnú ostrosti práva sazeno býti.

ar III

Také žádnému z původů aneb těch, kteří zločince míní trápiti dáti, nemá dopoaštěno býti,

aby jej podle vůle svěj trápiti rozkazovali, než má to při uváženi těch osob, kteří k tomu nařízeni jsou zůstali, jak a pokud trápen býti má.

ar IIII

Také při tažení zločincův nemá na žádného stavu panského neb rytířského a měště­nína zejména ptáno býti,

než chce-li se kdo po svěj škodě ptatí, může poznamenáno fojtovi neb těm osobám, kteří při trápeni jsou oddati

a oni se toho doptati a potomně tomu, kdož do věděti žádá, oznámili.

ar V

Trefilo-li by se, že by který zločinec na osobu stavu panského neb rytířského, tudíž

i měštěnína i sice co při trápení uznal, nemá utracen býti,

než vyznáni toho zločince má vrchností odesláno a takový zločinec v moc vrchnosti dán býti.

A tu vrchnost má pána toho neb rytířského člověka obeslati, jakž by toho potřebu uznal a jemu poručiti,

aby před soudem zemským stál a z toho nářku se poctivě vyvedl na schváleni soudci zemských.

ar VI

A zločinec při přítomnosti toho, na koho pravi. má utracen býti.  Pak-liž by ten, na

koho zločinec vyznal, nestál, má předse ten zločinec utracen býti.

A jak má tomuto, který stavěl, že jest nestál váženo býti, to státi má pří uváženi soudu zemského.

ar VII

Avsakž za uznání jednoho neb dvú zločincův a lidí předešlých, nemá na osobu stavu panského neb rytířského

i městského zachovalů a prve nepodezdřelú ostrostí práva sázeno býti.

ar VIII

A též na žádného z poddaných pánův, rytířstva a měst nemá ostrosti práva sázeno býti,

než prve pánu jeho i příčinu, oč secí, oznámiti,                      

O poddaných, sirotcích a služebné čeledi

ar I

Kdy člověk poddaný, panský, rytířský,neb městský s vůli panskú statek svůj prodá

a hodnym člověkem osadi má jej svobodno s ženú s dětmi propustiti a list výhostní pod pečeti svú dátí tak,

 aby od jínšeho příjat byl a bez listu vyhostniho nemá žádný v poddanost příjímati,

pod průpadkem desiti hříven tomu, čí poddaný jest. Stolka od šoltýsův, volných krčmářův,

mlýnářův z dávné býti má bráno tak, jakž z starodávna od deseti hříven jednu hřívnu.

arV

Kdy poddaný na gruntě pána svého bez ditek zemře, statek na pána přícháazí.

ar VI

Synové a dcery sedlské, kterých mnoho v domu jest a rodičové hospodárství svá

bez nich opatříti mohu, pánové k službě svej za slušným mýtem bráti a oni jím slúžiti mimo jíné povinni.

ar VII

Jestliže by který dědic aneb děvečka z gruntu utekl a v roce a v šesti nedělích se  ten

a ta každá má všeckno to, což by jím po otci a mateří náleželo vrátiti.

ar VIII

Děvečky sedlského řádu, které v knížecstvi aneb ven z knížecství vdane budou,

budou-li se navracovati na grunt a od bratří rovný díl z statku míti, mají to, což z toho

statku vzali, tu zase vdrobíti a podle uznáni pana toho gruntu vydělené býti.

ar X

Nemá žádný pán bez slušné příčiny poddaného svého bíti, ani ho vězněním neslušným trápiti,

než lidsky a křesťansky s ním nakládati.

 Našlo-li by se pak na kterěho, že by nedlisky a ukrutně s poddanými svými

mimo proviněni jeho nakládal bez příčiny slušné,

ten má podle uváženi soudu trestán býti.

ar XI

Hry a tance noční konečně na vsech i jiné rozpustilosti pán každý na svým grunté

A statku opatříc, zastaviti má, aby lidé míhajíc své a zahálejíc na žívnostech nečinili,sebe,

ženy a dítky své v núzi a chudobu nepřívodili.

ar XII

Jestliže by kerý čí dédičku uvedl bez vůle pána toho gruntu a rodičův, takový má

pánu toho gruntu deset hřiven propadnúti a dědička to všeckno,což by jí po otci

mateří náležeti měla, trati.

ar XIII

Lání, šeredzení, oplzlosti a zbytečné podezřelé schůzky od každého pána na gruntě j

eho bráněny býti máji a každý na gruntě svým můž pokutu uložiti na poddané své,

jakž toho potřebu uzná.

O vodách a tocích.

ar I

O vodách a tocích, jak se jedni k druhým zachovati mají,

že každý napadni vodú na svým gruntaě jí nejprve pojíti a zadržeti, pokud sobě toho potřebu zná.

ar II

Potoky, vody, neb řeky tekúci může každý na svým gruntě zdržeti k potřebě své,

tež může jí po svým gruntě vésti, než zase ji v ten tok, kdež na cizi grunt vypada pusti.

Než kdo nemá, než jedno jeden břeha, ten vody z toku vyvozovati nemá bez vůle souseda svého.

O cestách a silnicích.

ar I

Cesty a silnice starodávni, po kterých lidé jedou, ty, aby svobodné byly a těmi

silnicemi, aby každý jeti i  jíti svobodně mohl. A nové cesty, stezniky na škodu mýtom

neb tomu, čí a grunt jest, dělány býti nemají.

ar II

A kdož by cestami a stezkami v nové zamyšlenými chodíl neb jezdil,

ten má od pána toho gruntu zručen a potomě, podle uváženi soudu zemského,

 pánů toho gruntu, peněžitú nápravu učiniti.

ar III

Cesty, které sou pří vývozich, pří žlebinách, přez žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda

s druhého zbíhaji, ješto po nich lidé pro neroven a zlú cestu jezditi nemohou a jednak na drahého souseda grunt se ujeti mosí,

 ty, aby také svobodné byly. A kdo od starodávna na gruntu svým neb cizím cestu opravovati povinien aneb jakú pomoc činil,

ten ještě opravy a pomoci čiň.

ar IIII

Skazil-li by kdo cestu rybníkem, přikopánu neb sice ten každý cestu napraviti povinien a tak držeti,

aby lídé svobodný projezd bez škody míti mohli.

ar V

Výhony a ulice zemský lak mají držany býti, jak od starodávna a žádný jich stěsňo-vati nemá tak, aby každý výhonu a ulice svobodně ožití mohl.

O žalobě poddaných na pány své.

ar I

 Žádný z poddaných pánův a rytířstva nemají se žádnými žalobami na pány své k Jeho Milostí knížecí utíkati tak,

aby Jeho Milost knížecí takovými neslušnými žalobami a nabíháním zaneprázdněni býti neráčíl,

než má stížnost svú na pány soudce zemské vznésti a tu spravedlivosti a nápravy očekávati.

A páni soudci zemští máji neodtažně stížnost týhož poddaného s pilností vyslyšeti i rozvážiti.

A pokud by jemu ode pána jaké ublížení se stalo, k skutečnej nápravě přivésti.

O sirotcích.

ar I

Sirotci, na kterým gruntě osiřejí, mají od pána týhož gruntu neb ouřadu jeho dostatečně opatřeni býti,

aby jim to, což na ně spravedlivě připadlo nehynulo, než aby jim příbývalo,

A z takových sirtčích peněz ouřad sedlský neb starši,  jakž v které vsi zvyklost jest každý rok při pravé mají počet činiti.

O čeledi služebnej.

ar I

Žádný z obyvateli tohoto knížetstvi nemá cizí čeledi přechovávati, ani od pánův odluzovati. Na koho by se to doneslo, že by cizí četeď odlúdil neb přechovával, můž takovéeho každého ten, čí čeleď jest z deseti hřiven viniti.

ar II

Poslal-li by kdo pro poddaného svého aneb sirotka aneb služebníka a čeledína

ulúzeného a ten pří kom jest, že by mu jeho vydati nechtěl, tolikrát, kolikrát k němu pošle.

pokaždé deset hřiven tomu, čí poddaný, služebník neb čeledín jest, propadnúti má.

ar III

A pro poddaného neb služebníka posláno býti má skrze dvě osobě hodnověrné tak,

aby pokaždé jiní a jiné dva chodili. Vsakž chce-li jich kdo více poslati, má toho na vůli.

O mlynářích.

arI

Pří mlynářích, každý stavu panského a rytířského to naříditi a opatřiti má váhu neb míru spravedlivú tak,

aby mlynáři chudému i bohatému spravedlivé činili, úplatek,

mírku, aby brali spravedlivú a ta mírka má tak velká býti,

kerých by dvanáste do věrtele vcházelo a nad to žádných úplatkův, jakých na lidi neukládajíc, ani berúc.

ar II

Našlo-li by se na koho, že by mimo zvyklost a slušné víře než náleží bral aneb od li­dí

úplatky bral, kolikrát koli se toho dopustí, pokaždé pánu svému deset hřiven

propadnúti a tomu, komu více vzal, ve čtvrnáste zaplatiti poviněn.

O židech.

ar I

Žádnému z poddaných stavu panského a rytířského i jiných nemají peněz židé na lichvu bez vůle pána týhož gruntu půjčovati.

ar II

Pak-Ii by který žid bez vůle pána poddanému půjčil, má sumu, ktérú půjči stratiti a ten sedlák neb poddaný tu sumu,

kterú od žida vypůjčí pánu svému propadnúti má.

ar III

A žádný žid více od jedné hřivny lichvy do týho dne bráti nemá, než dva malé

haléře. Vzal-li by který žid více, ten tolikéž sumu půjčenú tratí a sedlák neb poddaný

tolik, co u žida vypůjčil panu svému propadá.

ar IIII

Židé nemají nic kradeného kupovati. Jestliže by pak kdo strátu svú u žida našel neb

se doptal, má žid oznámiti a sukupa od koho dostal, jmenovati, že tomu tak jest dovésti

a nicménějí tu stratu před ouřad položiti. Pak-li by skupa neukázal, tehdá ten,

kdo strátu svú u žida našel a že jeho jest prokáže, má jemu vrácena býti bez uplaceni.

Zavírka

ar I

A toto zřízeni zemské, jak jest nahoře po artikulích vepsané, ješto s vůlí Jeho Mi­losti knížecí a všech obyvateli stavu panského a rytířského a města Těšína v knížecstvi těšínským příjato, podle kterého se jeden každý zachovati a jim se spraviti povinen býti má.

ar II

A což koli v tomto zřízeni zemským a případných přech v jednym neb více artiku­lích ve světle vyjádřeno, nedostaveno aneb čemu právě rozuměno býti nemohlo, to se

každého času pří uváženi a vyjádření Jeho Milosti knížecí a soudu zemského zůstavuje.

Což tak za slušné uznáno, uváženo a nálezem vysloveno bude. To stalo a neporušitedlně držáno a zachováno býti má.

K jejichžto snažnej a poddanej prozbě nakloněni jsouce a znaje těch stavův a knižecsiví tohoto chvalitebné dobré a užitečné býti,

aby se věděli na potom čím spravovati a říditi, s dobrým rozmyslem našim, jistým vědomím,

s radu věrných našich milých, ve všem jejich znění, položeni, v punktich, klauzulech a artikulích schvalujem,

obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby přitom od každého člověka nyní držány

a neporušiledě  zachovány byly, pode všemi pokutami v tomto zřízení zapsanými.

Všakž, jestliže by se v keréem koli artikulu co toho našlo, že by změniti, opraviti,

přiči­niti neb ujíti se mělo a námi nadepsaným knížetem Václavem, erby a potomky našimi

a se všemi soudci i obyvateli knižecstvi toho snešeni jisté a jednomyslné se stalo,

to pří společném bedlivým uvážení nyní i na potomní časy zůstati má. Tomu na svědomí

rukú naší vlastní sme se v tomto zřízeni zemským podepsali a pečeť naši pro lepší toho upevněni sme tuto přitisknúti rozkázali.

Dán na Těšíne v středu po svatém Jana Křtitele /24. června/, léta Páně tisíceho pětistého sedmdesatého třetiho počítajíc.

/dzień 24.06.1573 to był środa -S.S/

Declaratio oder erklä=

rung der herrn ständt dieses fürstenthumb ettlicher artickel inn der landss ordnung verzeuchnet.

Der vom herm stande und von der ritterschaft im fürstenthumb Teschen

erklärung auff die artickel so ihnen der edle gestrenge Abraham Bock zu Kluphausen unnd Zolhausen

ihr fürstlichen genaden zu Sachsen etc. rath und abgesandter vorgetragen.

Betreffende das landrechl ist dahin zu verstehen und verstanden worden,

das das landrecht nicht new sondern von vielen undenlicklichen jahren bey den alten hertzogen zu Teschen und ihren vorfahren,

also gehalten worden sey.

 Das aber sey der unterscheid das dasselbe vorhin nur auff den täglichen gebreuchen

beruhet hernach aber unnd darmit eine mehre gewissenheit darinnen gehalten werden möchte,

sey es in schrifften nach lang gahabtem raht verfast offentlich publiciert und zu drucken verordnet worden.

Der erste artickel.

Was nun den ersten artickel belanget, ist der landschafft meinung niemals ge­wesen auch noch nicht das untern schein des landrechtens mutwilligen untherthanen nachgelassen sein solte sich auss ihres landes fürsten gehorsam zuziehen. Dann so viel ihre fürstliche genaden gebot und verbot zwang jurisdiction und fürstlich ampt anrei­chet, das mögen ihr fürstlichen genaden jederzeit ungehindert gebürlich gebrauchen. Und ist vorhin alle zeit allso gehalten worden. Das ihre fürstliche genaden krafft ihres ampts die untherthanen vor sich oder ihre rähte beschieden. Und wan sie von beyden theylen guttwillig drein bewilliget und die sache warumb es zu thun gewesen auff ihre fürstliche genaden und der selben fürstlichen rädte bekommen lassen, die einkomenne klagen und antwort gehört, die partaien der billigkeit nach, wie sie die sachen befunden vorabscheidet, in allen sachen die billigkeit vorschafft und verordnet uber sollichen abschieden haben ihr fürstlichen genaden festigklichen gehalten unnd mäniglichen denselben müssen ein genügen thun, nichts weniger, als wenn es wer vor ihr fürstli­chen genaden und dem gehegten und geschwornem landrecht geschehen. Wan aber sonst vor ihr fürstlichen genaden sachen vor fülen, die in den gütlichen verhören vor ihr fürstlichen genaden unnd der selbigen fürstlichen räthen nicht vertragen wer­den können und ein theil sich auff ihr fürstlichen genaden unnd des gemeines geschwornes landrechtes erkenlnüss gezogen, hat man dasselbe niemanden verschrenkt auch nicht wehren können, sondern dasselbe dahin remitiret und ist darinen biem landrecht schleinige gerechtigkeit mit gelheilet worden. Haben auch ihr fürstlich genaden ihr fürstlich ampt in administration der gerechtigkeit jederman ohne unterscheid und ansehung der personen mit getheilet. Da auch jemands vor ihr fürstlichen genaden erfordert werden aus ungehorsam mutwilliger weise ohn darweisung genugsamer, rechtmessiger, erbhäblicher ursachen. So ist ehr wan er muttwilig und vorsetzlich ungehorsam gewesen, mit ernster straff und zwanck gebierlich angehalten und darzu gebracht worden. Und weil das landrecht ohn ihr fürstlichen genaden oder ihres land marchalcks bey sein nicht gehalten wirdt, sondern der landfürst sitzt vor sich selbst oder durch seinen land marschalck im landrecht dann der marschalck inn abwesen des landsfürsten helt und verwest ihr fürstlichen genaden stelle im landrecht. Das landrecht repraesentiret des landesfürsten eigene person, wird in des landes fürsten namen geheget, was alda erkandt wirdt, das ist eben so viel als wann ihr fürstlich genaden selbst zur stelle wehren. Der landss fürst ist das haupt und ist allein der unterscheid, was der lan­dessfürst mit seinen räthen, bey den verhörstagen in der gütte nicht hat vergleichen können. Desselbe decitirt er im gehegten landrecht, mit rath und gutt achten seiner geschwomen beysitzem gerichtlichen derer neben ihr fürstlich genaden in die 24. personen von herrn und ritterslands im recht sitzen, so hat sich dessen niemands zu beschweren und was alda gesprochen wirdt darbey muss es verbleyben und darwider sich niemands setzen darff,

Der ander artickel

Auff den andern artickel, wann einer von hern der rittersand so ihm land mit güttem gesessen und sonsten eines erbam auffrichtigen lebens und wandeis gewesen zu einem unfall kommen, also das er einen todschlag begangen, so hat man denselbigen biss zur aussführung seiner unschuld, bey einem handgelibtnüss auf seine herrn oder adlichten ehre, trewe und glauben, vor ihr fürst, genad, und das geschwome landrecht sich zugestellen und gerecht zu werden bleiben lassen. Da er auch nit angeloben wollte, in gebürliche gesenknüss gegeben und durinnen, biss zum recht, verwarlichen gehalten. Da aber etwa eines bösen leuchtfertiges namens oder im lande nit besessen, solicher soll nit auffgeliebnüss  genomen, sonder in gebürliche gesenckliche hafft, eingezogen und biss zum landrecht. das er vor ihr fürstlich genaden und landrecht, möchte gesielt, gehallen und alda erkant werden. Hilde aber jemand sein gelibnüss nit und vergesse sich daran, gegen sollilchen wirt vorfahren, wie es sich gebieret und was das recht erkendt, es sey ehr, leib oder gut verliesung, alles nach erkäntnüss ihr fürstlich genaden und des landrechtens, nach verwirckung und müsshandlung eines jedes. Das ist nicht new noch ungewönhlich, sondern also von undencklichen zeiten, auch bey den be­nachbarten königreichen, landen und fürstenthümmem allso herkommen und sey genugsam im priuilegio begrieffen. Das aber darumb die fürsetzliche grenliche morde, landfried brichtige und andere abscheiliche unthaten, auss dem grunde ungestrafft bleiben solten, das ist der landschafft meinung nicht, sondern wollen selbst nach ihren vermögen befordern das solliche unthaten, ohn ansehen der personen, gestrafft wer­den, doch alles nach erkäntnüss ihr fürstlich genaden und des geschwomen landrech­tens, damit niemand zu wenig oder zuniel geschehe.

Der dritte artickel.

Auf den dritten artickel, betrefende der armen  untherthaner. der herrn unnd vom adel, sollen eben so wol recht haben, wider seinen hern, der ihnen mit gewalt und wider recht beschwerer, bey ihr fürstlich genaden zuflucht haben. Ihr fürstlich genaden haben macht die partaien vor sich zufordem und die sachen verhören, die billigkeit zuuerorden, auch den bedrengten unterthanen, jedoch sich mit vorgehender erkündigung der sachen bey seinen erbherren, wie die beschaffen möchte sein und ob auch unterthaner billicher, weise des geleites begeret, den unterthanen vor gewald zum recht zuuorgeleitien den beschwerten unterthanen, in der suchen biss auff erkentnüsa ihr fürstlich genaden und des landrechtens, darfür sich eins oder des ander theil darauff beruffen wilde, in schutz zu nehmen und bey dem nechsten gehaltenen landrecht, die sache weiter nit zuorschieben, sonder mit den rechtsitzern in gehegten recht die billigkeit verordnen. Jedoch, das der unterlhaner mittlerzeit thue und gebe was er an ziensen, robotten  oder diensten schuldig ist und allen gehorsam geleiste unnd das der unterhan wider sienen herrn zum ungehorsam nicht gestercket werde.

Der vierdte artickel.

Auf den vierdeten artickel, die von der landschafft sein, keines  weges gemeint, ihrem  landestfürsten in sachen seiner eigene hoheit fürstliche regalia, belagende, under das landrecht   zu ziehen, oder sich uber jahre fürst, gen, zu erhöben, soliches kan auch nicht sein, weil das landrecht in ihr fürstlich genaden namen geheget und ihr fürstlich genaden  selbst person repraesentiret. Erkennen sich viel mehr schuldig ihren fürstlich genaden alle unterithänige  ehrerbittung, reuerentz und  gehorsam zuleisten. Sonder, weil ohne eingleichmessig recht das regiment nicht bestehen kann, ihrer fürst gen löbliche vorfahren sich durch die alten könige, sonderlich könig Wladislaum anno 1498, untern anidern also haben priuilegiern lassen, da der könig in Behem oder ein fürst in Schlesien, einen hertzogen zu Teschen beklagen wolte, das ers vor dem fürsten recht zu Breslaw oder da einer niderigers standes ihr fürstlich genaden beklagen wollte, das es vor niemanden anders als vor seiner ritterschafft geschehen solte. Des haben sich auch die landschafft gegen ihr fürstlich genaden zu gebrauchen, wie das priuilegium in sich klar besaget.

            Der fünffte artickel                                

Auff den füfften artickel, das auch ihr fürstlich genaden auff keinen horrn oder wom adel ohne erkentnüss des rechtens mit gewalt greiffen  sollen, das ist nit allein in dem priuilegio, sondern in dem gemieinen landfried, der landen Schlesien, welchen kayser Ferdinand hoch löblicher gedechtnüss mit den ständen in Schlesien auffgericht beim siebenden artickel auch des klares inhalts ist, soliches auch bey den benachbarten

fürstenthmmern, so ohno mittel der kayser maiestat unterworffen sein also gehaltten wirdt, das die kayserli, maiestat setbst durch ihren procurator recht geben und nehmen. Und soliches alles ihrer fürstlich  genaden fürnemlich zu guttem gereicht, so thun sich die von der landschafft darauff referiren und ist dardurch auch der fünffte  artiekel erkläret,

Der sechte artickel.  

Auff den sechten artickel, von wegen erwehlung des land marshalcks und land richters, erkleren sie sich weil die landss ordnung unnd priuilegion von  wegen erwehlung des marschaleks und land richters gewisse mass gibet, darumb auch kein gefahr, gesucht wirt, die benachbarten es auch also halten, so bleibet es  dabey billich,

Der siebende artickel.  

Auff den  siebende artickel, seind sie wol zu frieden, wen auslendische personen ilre noturufft vorm landrechten in böhmisher, sprache nicht fürbringen nach auss jemandes armut von iretwegen soliches zu thun vermögen können, das auff solchen fahl ihnen jemandes seinem begern, nach auss dem landrechten  zu gehen werden möge, wie dan auch dieser artickel, der gestalt vorhim, in der landes  ordnung klärtichen begriffen.

Der achte artickel.

Auff den achte artickel, die hulding belangende, erkleren sie sich das sie und alle ihre vorfahren  jederzeit von herrn  zu herrn inn leistung der gewonlicher holdung, bey einem handschlack  gelassen worden sein und soliches sey, bey den benachbarten königreichen  unnd ettlichen furstenthummern, auch bey ihnen nit anders gehalten worden. Es sey aber die meinung nit das sie darumb ihren landsfürsten  weniger vortlichtet sein sollten, als wann sie  einen leiblichen eyd mit auffgeregten fingern cörplich geschworen hetten, sondern die anglobung hette eben die selbe wirckung, wan auch einer darwider handelte ( da es doch nie erfahren, das geschehen sey), das ihme zu seinen ehren unnd gut eben so volkömlich gesprochen werden köndte und solte, als wan er cörperlich geschworen hett.

Der neundte artickel.

Auf den neundte artickel die Stadt Teschen belangende, seindt die von der landschaft zu  frieden, das die stadt Teschen an ihr selbst mit ihren stadtgerichten zu dem fürstlichen kammergut gehöre unnd nit in allen sachen zu dem landrecht, sonder die gütter so unterem landrecht gelegen, sollen voren landrechten, recht geben und nehmen. Aber auch dafern der burgermeister raht und die gerichten den herrn und vom adel in allen sachen sey was es wölle, nit genugsame billigkeit  vorhelffen, oder auch was ungebürliches, wider recht und billigkeit vornemen würden. Das sie als dan derenthalben sollen und mögen vor ihr fürstlich genaden und das landrecht geladen werden und erkentnüss ihr fürstlichen genaden  und des  gehegtes  landrechts leiden und dulden. Wie dann auch dieser brauch in allen umbligenden kay, may, landen und fürstenthümmer gehalten wirdt.

Zum beschlus.

Erklären sich die von der landschaftt in gemein das sie ihren fürstlichen genaden, als trewen untherthanen ihrer untherthänigen vorwantnüss nach alte gebürtliche ehrerbittung reuerentz und gehorsam mit worten und wereken ihren eusersten vermögen nach erzeigen ihr fürstlich genaden, ehr, nutz und frommen, so viel an ihnen, befördern schaden, wo möglichen vorhütten, abwenden und sich als ehrliche leute und wie frommen untherthanen gegen ihrer löblichen obrigkeit von rechts oder gewonheit wegen  gebüret und woll anstehet, beweisen sollen und wollen.

Da auch in dem landrechten, welches zu gemeiner wolffart ihrer fürstlich genaden selbst und das gantzen landes wolffart auch zubefförderung der heilsamer iusticia, auss vernünfftigen gutten ursachen angeordnet, einer oder mehr artickel tunckel, zwieffelhafftig unuerständtlich gesatzt, nicht recht auffgenohmen, oder auch solicher zu gutter, ordnung verbessert werden möchte, das sie untherthänig und wol zufrieden auch selbest daran sein wolten. Das ihr fürstlich genaden mit ihrem der gantzen landschafft raht vorwissen unnd willen, solches vorbessere, vermehre, oder vormindere den missbrauch ernstlich abschaffe, wie dan soliches in der landssordnung aussdrücklich ist, vor behalten worden. Und was also berathschlaget unnd vor billich erkendt, das wollen sie krafft, des vorbehalts steht unns fest halten, und an ihnen allem deme, was zu gutter ordnung zu beförderung der gerechtigkeit, zu erhaltung gebürlicher authoritet, ehrerbittung und gehorsames, der untherthanen gegen ihrer obrigkeit und zu ernster straffe des ubels dienstlich sein, wirdt keinen mangel sein lassen. Da gegen bitten sie man wolle sie bey ihren priuilegium bleiben lassen und sie allen billichen sachen in genedigen schutz halten.

Diese unsere wolmeinunge und trewhertzige declaration, thun wir ubergeben, mit deutlichen und klaren vorbehalt, da dieses

 alles wo fern es von uns dergestalt nit angenommen würde, das soliches uns zu keinem vorffang,

verkleinerung oder schmelerung unser frayheiten priuilegion und gerechtigkeiten sein soll,

 jetzo und in künfftigen zeiten. Actum auff dem schlos Polnisch Ostraw den 30. iulii Anno 1590.

Diese declaration ist auff   pargament  mit

angehengien instegeln ihrer fürstlichen genaden der hertzogin auff dem schloss Trentschin,

durch den Franz Mletschko, und Georg den jüngern Sobke, ubergeben. Und haben solche underzeuchnete personen

bestiegelt und sich mit eigenen henden underschrieben anstat und von wagen der gantzen landschafft.

Die von herren stande.

Herr Fridrich Sedlnicky. Herr Jan Sedlnicky Herr Jan Weltschke der elter.

Herr Bernhard Sedlnicky. Herr Niklas Weltschke.

Die vom adel.

Herr Niklas Karwinsky, marschalck. Michal Radocky. Christoff Semeradcky der elter.

Hans Gotzalkowsky. Mathes Pilar. Jan Rusecky. Jaroslav Skrbensky. Kaspar Borek. 

 Joachym Bludowsky. Kaspar Tschelo. Frantz Mletschko.

Georg  Sobek der jünger. Georg Sobek  der elter.  Melcher Tluck. Bartolome Tanffeld. Jakob Tluck.

Eremiass Ssobischowsky. Friderich Laryss. Niklas Cygan. Peter Marklowsky. Martin Kloch.

Friederich Mletschko. Friderich Kladerubsky.Sigmund Stirnsky. Georg Marklowsky. Bernart Scypion.Wilhelm Barsky. 

Wentzel Tluck. Georg Ssobischowsky. Niklas Sobek. Jan Lhocky.  Georg Neborowsky.

Sigmund Rudsky.  Melcher Pelhrzim. Niklas Rudsky. EremisTschammer. Adam Karwinsky. Wentzel Pelhřím.

                                                                                           Erasmus Rudsky der jünger.                                                                                          

   ......................................................................................................

Wir, Sidonia Katharina von Gottes ge=

naden, geborne zu Sachsen, Engern und Westffahlen, auch hertzogin ihn Schlesien zue Teschen und

Grossen Glogau, gräffin zue Trentschin. Bekennen hiemit diesem unserm bierf vor jedermänniglichen nach dem sich zwischen dem durchlauchten, hochgebornen fürsten und herrn Wenceslao hertzogen ihn Schlesien zue Teschen und Grossen Glogau, unserm wailandt herz­liebsten herren und gemahl, seeliger und löblicher gedechtnüss s. l. und der landschaftt in Teschen, stridt und irrungen, wegen der beschriebenen und gedruckten landssordnung zuegetragen, also das sein s. l. dieselbe ordnung wegen erzlicher artickell auffgehoben und das landrecht eingestelltet, dardurch viel unordnung erffolgett, viel arme wiettiben und wayssen, auch andere, auslendische und inhei­mische persohnen zue keinen rechten kommen mordt, todtschläge und andere ungestrafft blieben und zu keiner straffe gebracht haben können worden und ob wir wol viel handlung der kay. maitt. unsers aller genädigsten herren comission gepflogen und solchen stritt gerne lengst geörtet und darinnen keine mühe und unkost gesparet, so hat es doch keinen fortgangk gewinnen können,

................................................................................

sondern je lengen je weiter allerley nachwilige spaltungen und zewittungen erwachssen wollen dardurch weder im regiment nach in vormerunge der fürstlichen cammerrgütter und einkumber nichts früchtbahrliches anstellen, viel weniger ins werk bringen kennen. Die weil dann nun mehr aus vorlachung Gottes es des durchläuchtigen hochgebomen fürsten und herren Christiani churfürsten zu Sachsen, unsers freündtlichen lieben heren vätters durch daro ratt und gesandten den edlen getrengen Abraham Bock gepflogene gütliche handllung und tractation gedachte teschnische landschafft, wegen der strittigen landessordnung erkleren ung solche erklärung hochgedachten chürfürsten zuegeschickt und sich daneben ales schuldigen unterthänigen gnhorssams hue off  und beförderung unserer kinder bestes erbotten s. 1, auch uns dero rathsambs gutt beducken, das wir solche declaration genemb haben, könten, möchten und wolten zu geschrieben, alss haben wir auch auf solche s. l. des churfürsten gutt achten darein folgender gestallt bewilliget, das diesselben artikel aufs pergament geschrieben

 von der landschafft in massen, das auffe papier besiegeltt uns zugesteltt volgendt auch mit und neben der landssordnung gedruckt und angehengett werde, nehmen dem nach solche ihre declaration ahnbelieben und genehm haben diesselbe hiemitt krafft, dieses unsers briffes vor uns und unsere erben und nachkommende herczoge zue Teschen bewilligen auch dass hierauf das landrecht eröffnet aufgerichtt besetztt und von nun an zue der gewönlichen bestimbten zeit, vermöge der beschriebenen landesordnung und dieser declaration jederzeit ohne mennigliches verhinderung gehalten werden möge und solte und soll hiemitt alle jerunge missnerstand strittigkeiten und aller vorlauff, so sich von aufgang dieser sache das landrecht betreffende, bies alloere zwischen hochgedachten unserm geliebten herren und gemahel hochlöblicher gedachtnüss hertzog Wentzeln und unss so wohl der landschafft zugetragen ganz und gar cassirt ufgehaben und nichtigk sein, jeczo und zu ewigen zeiten, dieses alles sol auch durch die röm. kay. maitt., unsers allergnädigsten herrn ratification confirmirt und bestetigett werden, zue urkundt haben wir soliches mit unsern fürstlichen insiegell vorfertigen lassen. Geschehen uf dem schloss Trentschin, von 20.10.1590 [den zwantzigsten tag monats octobris im jähr tausend fünffhundert und neüntzigsten.]

Sidonia Katharina geborne Hertzogin zu Sachsen,

Engern und Westffahlen, auch hertzogin ihn Schlesien zue

Teschen und Grossen Glogau,auff Trentzin. Manio Landgrafft.

.........................................................

My, Rudolf druhý z Boží Milosti Wolený Rzímský Czysarz,

 po všechny časy Rozmnožitel říše a Uherský, Czeský, Dalmátský, Charvátský etc., KRAL, Arcikníže Rakouské, Markrabě Moravský, Lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc.,       Oznamujem tímto listem všem, jakož sobě Urození, Stateční a Slovutní nás osoby stavu panského a rytířského knížectví těšínského, věrní naši milí, od někdy osvíceného Václava, knížete těšínského a Velikého Hlohova etc., pána jich, Zřízení zemské a jiné vyměření, jak by se lidé při soudech chovati a podle čeho se říditi a spravovati i jiné spravedlnosti svých vyhledávati měli a mohli, propůjčíme a pod pečetí jmenovaného knížete Václava vydané mají, kterémužto datum jest na Těšíně ve středu den svatého Jana Křtitele léta Páně Božího tisícého pětistého sedmdesátého třetího. I prošeni jsme od počátku psaných stavů panského a rytířského ve...

..............................................................................

našim ze všech stavův knížectví našich slezských, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste často psaných stavův panského a rytířského knížectví těšínského při témž zřízení zemského od nás (jakž dotčeno) schváleném, obnoveném a potvrzeném měli, drželi a neporušitedlné nyní i na budoucí věčné časy zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani nikomu jinému činiti dopuštějíce pod varováním hněvu a nemilostí naši císařské i budoucích našich králův českých a nejvyšších knížat slezských. Však proto tomu chceme, aby toto potvrzení naše císařské jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečeť naši císařskú k tomuto listu přivěsiti rozkázali jsme ráčili. Dán na Hradě pražském v pondělí po neděli Exaudi, Léta Božího tisícého pětistého devadesátého prvního, a království našich římského šestnáctého, uherského .

Pieczęć lakowa księcia  cieszyńskiego Wacława III Adama z 1551 roku

już po zmianie wizerunku tarczy z gotyckiej na renesansową.

Widok Cieszyna w XVI wieku.

W 1574 roku prawa wydano drukiem.
Ponowie wydano je w 1592 roku.

Zobacz inne strony z Bielska - Białej [Bielitz-Biala] :  http://bielsko-biala-cechyrzemieslnicze.prv.pl/

Wykonał : Jan Motak w latach 2014-2019   [ kontakt : jan2007@o2.pl ]

Strona w rozbudowie.